Doporučujeme: Služby pro Váš web | Italo.cz | Zkus to jinak - logicky | Zkracovač dlouhých adres | Stahovač videí z YouTube | TV program | Snadné sdílení souborů

Čtvrtek 31.3. - jemná motorika (365/89/2011)

Datum: 1. 4. 2011 16.01 | Autor: - hk - | 1523× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Má nechuť cokoliv dělat pokračovala. A ještě ke všemu mě začal bolet zub. Zítra ráno je cesta do Dejvic k zubaři jasná… Uvařila jsem pro Bárta a usoudila, že ze mě dnes stejně nic kloudného nevypadne, a tak jsem vyrazila do Krajské nemocnice dát krev. Pozvali si mě sice až na příští týden, ale to asi nebudu moc stíhat, chci se jít podívat do toho klubu matek postižených dětí, musím trochu uklidit, protože přijede Milena z rané péče a ve čtvrtek se snad setkám i Martinou D., která bude hostem libereckého Festivalu dětské knihy. A navíc si myslím, že během nejbližších pár dní začnou kvést stromy, já začnu kýchat, slzet a kvůli antihistamikům nebudu použitelná téměř k ničemu.

Odběr proběhl bez problémů, jen železo mám zase na dolní hranici normy. A taky jsem se cítila vyloženě zmateně – a to překvapivě před odběrem. Popletla jsem postup při odebírání zkušebního vzorku na krevní obraz, nebyla jsem schopná si vzpomenout na SPZ auta kvůli parkování a vrcholem bylo, když jsem zapomněla, jaké číslo má schránka, do které jsem si uložila kabát a pak jsem musela zkoušet všechna čísla. Uklidnilo mě ale, že takhle zmatených lidí se v čekárně dnes vyskytovalo nějak podezřele hodně. Pán přede mnou se hádal se sestřičkami, že minule  žádný dotazník nevyplňoval (a že ten se fakt vyplňuje vždycky…), pán za mnou zase nebyl schopen trefit správnou ordinaci a slečna v jídelně se zmateně dožadovala příboru ke svačině, který ale celou dobu ležel před ní na stole. Asi nějaký špatný tlak…

Z transfúzky jsem jela rovnou pro Bárta. Už v šatně bylo jasné, že dneska taky nic moc. Bárt nechtěl nic jíst, odmítal i pití a když jsem viděla vyřízenou asistentku, už jsem se ani na nic neptala. Říkala, že hrozné. Že sice po ránu Bárt trochu pracoval, ale v mezidobí to s ním nebylo k vydržení. Při oblékání kolem sebe zase mlátil a kopal, musela ho vzít do kočárku a objet s ním dvakrát školku, než se uklidnil. Při loučení vyjádřila přání, že to zítra bude lepší, ovšem to jí zaručit nemůžu, neb zítra přijde Bárt vypravován tatínkem. „Aha“, zněla odpověď:-)

Jeli jsme domů, při ohřívání jídla nám praskla sklenička, takže jsem ho celé vyhodila. Naštěstí jsem toho ráno uvařila víc. Zkoušeli jsme s Bártem trošinku pracovat, překvapil mě, protože tentokrát tu větu z obrázku PES – JEDE – AUTEM a PES – NEJEDE – MAŠINOU s mou dopomocí a lákadlem počítače skoro sestavil. Pak jsem vytáhla Klacíky od Granny – sestavovali jsme jednoduchý obrázek a pak jsem chtěla, aby třídil podle barvy. S tříděním žádný problém, ale ta jemná motorika. Skoro se mi chtělo brečet, když jsem viděla, jak se snaží, ale není schopen to dát do té krabice správným koncem. Bavily jsme se na tohle téma i s asistentkou, říkala, že je vidět, že Bárt má s těmi svými nepohyblivými předloktími fakt problémy, že třeba není schopen udělat při cvičení „ptáčka“ – dát prsty na ramena a dělat, že létá. Zkusila jsem si to – fakt to s rukama ve střední poloze asi nejde. To samé mu vadí i při svlékání věcí přes hlavu. V oblékání se hodně zlepšil, umí si stáhnout kalhoty i slipy, pokusí se je i natáhnout, sundá si ponožky, čepici, když mu dám do prstů jezdec zipu, tak ho občas i otevře, ale věci přes hlavu prostě nejdou… A kdoví, jestli půjdou…. Ach jo.

 

 Pak jsem potřebovala zalaminovat pár stránek – poděkování Willíka našim sponzorům za minulý rok. Myslela jsem, že se Bárt bude dívat a bude ho bavit, jak ten list papíru zajíždí a vyjíždí. Jenže jsem zapomněla, že na laminovačce jsou knoflíky, a ty že budou Bárta lákat. A taky že jo. Kolikrát myslíte, že jsem musela říct: „Bárte, nešahej na ten knoflík! Ne, na to se nesahá!“? Listů bylo asi 10, takže odhaduju, že 30x. Ať mi  někdo říká, že je v tomhle věku stejné jestli vychováváš dítě zdravé, nebo s mentálním opožděním. Půjčím mu Bárta na hodinu… On za to nemůže, on ten zákaz i chápe, ale je to prostě silnější než on. Poslechne tak na 3 sekundy, pak máma skloní hlavu a už se ten ukazováček napřahuje…

Ve tři jsem Bárta odvezla k babičce, zajela na poštu s těmi dopisy Willíka, nechala auto před domem a vyrazila směr Praha. Ještě zastávka v knihovně, kde v rámci Měsíce knihy organizovali akci Knihy za babku. Koupila jsem si za 6 Kč tři kouskyJ Ve 4 v autobuse, v 5 v Praze. Ve schránce lístek z pošty, že si mám vyzvednout dopis do vlastních rukou. Tak jsem holt vyrazila na Palmovku na poštu. Fakt mě z těch úřadů klepne. Začátkem týdne jsem si libovala, že úřady konečně pochopili, že mám datovou schránku – přišlo mi vyrozumění z Úřadu práce o tom, že mi kvůli 2.stupni PnP opět o něco víc zkrátí rodičovský příspěvek, a pak taky rozhodnutí, že jim mám vrátit přeplatek 10 400 Kč. Mám na to čas do konce května, tak doté doby snad zase dorazí nedoplatek z příspěvku na péči… No a co myslíte, že bylo na té poště? Složenka na 10 400 Kč, které mám zaplatit. Oni si snad ze mě dělají srandu… Zbytečná cesta na poštu, nehledě na to, že ode mne fakt nemůžou očekávat, že to budu platit složenkou, že si tu částku pěkně půjdu nadvakrát vybrat z bankomatu a pak si stoupnu do fronty u nás na poště… Ufff.

Přečetla jsem výjimečnou knihu: Hana Androniková - Nebe nemá dno. Doporučuju.

 

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: