Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | Měření rychlosti internetu | Stahovač videí z YouTube | Italo.cz | TV program | Služby pro Váš web | Zkracovač dlouhých adres

Druhý listopadový týden - choroby nás dohnaly

Datum: 24. 11. 2012 22.29 | Autor: - hk - | 1079× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Týden začal docela dobře, Bartoloměj přestal kašlat a mohl vyrazit do školky. A já jsem šla na kraniosakrální terapii (http://www.kraniosakralniterapie.cz/). Bylo to docela příjemné, v zásadě jsem hodinku ležela a nechala plynout čas, v jednu chvíli jsem asi i usnula. Ale z dlouhodobého hlediska nevím, druhý den mě začal bolet zub, takže na nějakou harmonii nebylo ani pomyšlení… Tomáš odjel do Prahy promítat o Pamíru, k nám se na návštěvu ohlásila kamarádka Kamila, ale na poslední chvíli to zrušila, protože Vojtovi nebylo dobře. Bártovi to bylo líto, má návštěvy rád.

Tak aspoň pohrát si s iPadem.



 

Ve školce Lída Bárta docela chválila, jak chodí pěkně s dětmi na procházku za ruku a hezky poslouchá.

Ve středu Lída hlásila, že Bárt je nějaký unavený a ospalý, ale že se moc těší  na pejska. A tak jsme byli venčit psa Tea. Moc jsme to nevychytali, během hodinové vycházky střídavě pršelo a sněžilo, Teo se třásl jak osika, Bárt spadl do louže a pak v největší chumelenici prohlásil, že chce kakat. No, naštěstí to vydržel až domů.

 

 

Svačit nechtěl, ale na muzikoterapii k Zuzce už ano. Tam to ale na něj nějak padlo, už se tam jen povaloval.

Doma jsem mu naměřila teplotu, večeřet už nechtěl vůbec... Já jsem si zase večer zpestřila prací, šéf potřeboval nutně udělat nějaké připomínky k zákonu o úřednících, leč mě jak na potvoru začali v 8 hodin večer na seznamu.cz převádět e-mail na novou verzi, takže jsem se k tomu zákonu prostě nemohla dostat. Podařilo se to až v půl jedenácté… Ve čtvrtek jsem byla s Bártem celý den doma, bylo mu asi vážně špatně, protože skoro nic nejedl a den prakticky prospal. To se nestalo, ani nepamatuji…

Do Prahy jsem jela až v pátek v šest ráno. Do práce a pak na 10 k zubaři. Nefungovala mu zubní vrtačka, takže s mou zřejmě prasklou plombou nemohl nic dělat. Leda vytrhnout, ale to se mu moc nechtělo, takže se slovy, že se ještě jednou pokusíme ten zub zachránit, mi plombu nějak provizorně zalátal a poslal do lékárny pro Herbadent. A kdyby to prý bolelo, tak k zastupující lékařce, která mi ho určitě vytrhne s radostí. A prý to vlastně bude dobře, protože tu osmičku mám za tímhle zubem narostlou nakřivo, takže po vytržení získá potřebný prostor, vzniklou mezeru zaplní a já tím pádem ušetřím za můstek. Super. S Herbadentem jsem si koupila další plato Ibalginu Rapid. No a aby toho nebylo málo, začalo mě opravdu hodně bolet v krku…

Večer jsem přijela domů, Bárt opět celý den nic nejedl, Lída, která u nás strávila dopoledne, z toho byla docela špatná. Teplotu měl pořád, byť jen do 38 C, pořád pobrekával a chtěl „prášek“. Navíc špatně polykal, i pití byl problém, tak jsem zhodnotila situaci a vyrazili jsme na pohotovost, přece jen, kdyby to byla angína, tak ta ATB potřebuje. Na pohotovosti se Bárt dost zázračně vzpamatoval, dokonce měl tendence lítat po chodbě od výtahu k výtahu, což mezi těmi opravdu chcíplými dětmi vypadalo divně. Vyšetření bylo děsné, Bárt ječel, nechtěl se nechat poslechnout, kouknout se do krku, nic. Ovšem začal opět ošklivě kašlat, byť byl od začátku týdne už v pohodě. Paní doktorka mu nakonec nechala nabrat krev a poslala nás domů, ať si zavoláme pro výsledky. Po hodině se ukázalo, že CRP i další markery jsou zvýšené a že by bylo pro jistotu lepší udělat ještě rentgen plic. Ten se nám naštěstí podařilo zvládnout, byť Bárt začal pobrekávat už při vjezdu do nemocnice. Nalákali jsme ho ale na to, že ho pán bude fotit a udělá „Blik“. Pán blik opravdu udělal, a dokonce tak rychle, že sebou Bárt nestihl ani moc cukat. Zpátky na pohotovost, tam konstatovali, že plíce čisté, ale vzhledem k okolnostem mu ta ATB přece jen raději napíšou…  Na počínající angínu či zánět hrtanu. Noc jsme přežili ještě bez léků, protože v Liberci nefunguje žádná noční lékárna… Inu, krajské město.

 

Ráno jsem jela k autobusu pro Lenku Jamrichovou, neb jsme spolu měly naplánovaný kurs pro uživatele iPadu Sdílíme i-sen. Bártovi jsem vyzvedla léky, na svůj bolavý krk nakoupila vitamíny a homeopatika. Bárt měl z tety Lenky radost, z léků už menší. Násilím dostat léky do krku a nenechat se moc pokousat… Nějak jsme to dali, Bárt zůstal s tátou doma a my jsme se jely vzdělávat. Bylo to super, byť toho už o iPadech vím poměrně dost, tak jsem se dozvěděla spoustu nového. Jen se mi udělalo nějak hůř, homeopatika rozhodně nezabírala.

Po kursu jsme se stavily ještě jednou u nás, Tomáš posílal sms, že Bárt hrozně chce ještě jednou tetu Lenku. Změřila jsem se a měla 38,2 C. Tak jsem Lenku odvezla na autobus a cestou se stavila na pohotovosti. Cizokrajně vyhlížející lékař mě vyšetřil, konstatoval, že angína to ještě není a doporučil teplo, ticho, tekutiny. A k tomu kloktání, zábaly krku, do krku Bioparox, což je nějaké lokální antibiotikum a na bolest Ibalgin. Tak tím jsem vybavená. Zbytek soboty si nevybavuju, bylo mi opravdu zle. Jen jsme zavolali popřát dědečkovi, který slavil šedesátiny.

V neděli ráno jsem usoudila, že v tomhle stavu to s Bártem příští týden asi nezvládnu, jemu se totiž už ulevilo a začínal zlobit, zato mě bylo pořád hůř. A tak jsme se přesunuli k babičce do Nových Dvorů, která se uvolila o nás dva pečovat. A nejen o nás, se stejnou chorobou už u ní třetí den pobývala Anička od bráchy. Cesta byla náročná, ale zvládli jsme to. Uff.

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: