Doporučujeme: Měření rychlosti internetu | Zkus to jinak - logicky | Italo.cz | TV program | Zkracovač dlouhých adres | Snadné sdílení souborů | Stahovač videí z YouTube

Je na malinách… (365/194)

Datum: 14. 7. 2010 23.32 | Autor: - hk - | 1458× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Kdyby Bartoloměj uměl mluvit a někdo se ho ptal, kde je máma, mohl by v těchto dnech s klidem opakovaně používat cimrmanovskou hlášku: „Je na malinách…“ Já jsem totiž pořád na malinách… Tentokrát to babička s množstvím opravdu přehnala… Vůbec to nestíhám, sbírám po kouskách, a přesto je to mísa za mísou. Co s nimi dělám? Snažím se je udat, protože na nějaké sekundární zpracovávání, na to už fakt nemám s Bártem čas, leda bych se pustila do pečení či zavařování někdy po půlnoci. Takže mám maliny k snídani, svačině i večeři, rozdávám je na potkání (Jana si odvezla mísu), a když už není zbytí, tak je dávám proslazené v kelímkách do mrazáků. Až se zima zeptá…  Ale už mi dochází v mrazáku místo….

 

A když náhodou nejsem na malinách, tak zalévám. Babiččiny latifundie vyžadují v tomhle vedru spoustu vody, a tak jsem vytvořila důmyslný systém, kdy nechávám vodu volně proudit z hadice do prostoru a jen chodím měnit místa, kam ji vypouštím. Naštěstí mi ještě chodí pomáhat jedna matčinna kamarádka, protože těch různých truhlíků s muškáty apod., těch tu máme opravdu moc…

Bazén měl dopoledne 34 stupňů Celsia… Tak to už je extrém, zaděláno na zkažení vody… Nedalo se nic jiného dělat, musela jsem nějakou vodu vynosit ven a pak připustit studenou vodu ze studny – podařilo se mi to stáhnout o 2 stupně a přitom zalít konví půl zahrady. S Bártem jsme si do bazénu i vlezli, ale moc dlouho tam být nechtěl. Byl unavený – včera šel pozdě spát a ráno nás auta za oknem vzbudila už v půl sedmé. Poté, co si sám lehl na lehátko do stínu, jsme se přesunuli domů, Bárt dokonce souhlasil s tím, že si půjde lehnout do kočárku. Po půl hodině drncání usnul, bohužel ho za 15 minut vzbudila paní, která si přišla pro okurky. Další pokus o uspání už nevyšel, i tak si ale v kočárku odpočinul. Nedá se nic dělat, večer se přesuneme – z pokojíčku, který má okna přímo na silnici, se přestěhujeme do jídelny situované do dvora. Snad to pomůže…

Většinu dne jsme byli doma. Venku horko, v Doksanech padl teplotní rekord (něco kolem + 35 C ve stínu), ostatně malé děti  (a kardiaci) by snad ani neměly vycházet. Odpoledne jsme čekali ještě jednou kolegyni Zdenu, tentokrát ale ještě s další kolegyní – Evou. Jenže ta se omluvila, její dcera Lenka dostala při sjíždění Vltavy úpal, má horečku a zvrací, což při její epilepsii není žádná sranda… Zdena dorazila po páté, měla sílu tak akorát naložit se do bazénu, kam jsme ji záhy následovali. Bárta jsme vozily na člunu a podávaly si ho ve vodě, líbilo se mu to. Pak jsem šla opět zalévat a na maliny, Zdena si zatím vlezla s Bártem na trampolínu. Pak se jala dělat večeři – pečené brambory a tzaziky. Bylo to výborné.

Bárt se zatím bavil tím, že běhal po trávníku pod kropítkem, pak se dostavila další zábava – sousedka s boulognským psíkem Eminou, kterou Bartoloměj zbožňuje. Laškuje s ní, hladí ji, tahá za ocas a hrozně se s ní nasměje. Kolem deváté Bárt usnul, já jsem ještě tak hodinku běhala na pole posouvat zalévání. A stejně bych mohla začít klidně znova, protože ty první záhony v mezidobí už zase oschly. Neverending story…  Asi zůstanu u duševní práce…

 

 

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: