Doporučujeme: Zkus to jinak - logicky | Psí Park | Italo.cz | Služby pro Váš web | Stahovač videí z YouTube | Měření rychlosti internetu | TV program

Oční vyšetření a s babičkou na trampolíně (365/210

Datum: 1. 8. 2010 0.27 | Autor: - hk - | 1489× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0
Bartoloměj už má týden červené očičko, a ačkoliv 3x denně kapeme ophtalmo-septonex, tak se mu to nelepší. Využili jsme tedy toho, že babička potřebovala jet do Prahy na oční na kontrolu a vnutili jsme se. Babička s můj bratr mají zelený zákal, takže si musejí kapat a chodit často na kontroly. Jejich paní doktorka Bartoloměje zná, už jsme u ní byli jednou na kontrole, když byl Bártovi asi rok, takže nebylo nutné nic vysvětlovat. Museli jsme ale dorazit brzo ráno, abychom nemuseli čekat.

A tak jsme vstali už v půl sedmé a ve čtvrt na 8 vyrazili. Parkovali jsme na Karláku, a protože jsme cestu zvládli docela rychle, museli jsme čekat. Čekání s Bártem je náročné. Zůstali jsme na ulici, aby se zabavil tramvajemi a auty, ale i tak ho to nebavilo. Chytil si nějakého pána, který vycházel ze dveří a chtěl s ním odejít - naštěstí byl pán chápavý, takže mu to nevadilo a šel s Bártem (a se mnou) za ruku až na křižovatku... Při vyšetřování řval, takže se to nakonec omezilo jen na velmi rychlé kouknutí do očí a konstatování infektu. Ten ophtalmo-septonex zvládnout nemůže, takže jsme vyfasovali antibiotikové kapky Tobradex (mastičku jsme s matkou zamítly předem, i kapání do očí je s Bártem pěkná fuška, mast by u Bárta neprošla v žádném případě). Zatímco paní doktorka vyšetřovala babičku, vynesla jsem řvoucího Bárta ven a šli jsme čekat na dětské hřiště na Karláku. Tam se ale Bártovi moc nelíbilo (nedivím se, nic moc pěkného tam nebylo), chtěl raději honit holoubky v trávě. Jenže když jsem viděla to množství exkrementů a odpadků, musela jsem mu to zatrhnout... Fakt příšerné. A tak jsme nakonec skončili u vchodu do metra, kde jsme jezdili na jezdících schodech... Babičce to naštěstí netrvalo dlouho. Pak jsme se přesunuli do Libně, Bárt dostal a obrečel první dávku kapek a jeli jsme zase domů k babičce.
 
 

Odpoledne čekalo Bárta překvapení - babička si s ním vlezla na trampolínu! Ještě nedávno tvrdila, že skákání je těžké, že to zkusila a bála se, ale teď se překonala, zjistila, že na tom nic není a s Bártem i skákala, což se mu moc líbilo. Ukázalo se ale, že umístění trampolíny pod ořešákem není udržitelné, neustále na ní totiž padalo všechno možné, hlavně ale ptačí hovínka, takže bylo rozhodnuto o stěhování. K tomu odpoledne došlo, dědeček věnoval asi dvě a půl hodiny života rozkládání, přesouvání a sestavování  trampolíny na novém místě. A to kvůli ní padl i jeden strom - nektarinka... A tak teď máme trampolínu na poli, hned vedle pískoviště, houpačky, klouzačky a chaloupky. Takové privátní dětské hřiště jsme si vybudovali.... Bartoloměj trampolínu hned vyzkoušel, v pořádku. Pak ale začalo pršet a bylo po skákání...
 
 
 

Když už jsme byli trochu zmoklí, využili jsme toho a babička Bárta ostříhala. Opět to bylo s rohlíkem v ruce a s notebookem, který přehrával videa s Bartolomějem. Tentokrát to nebylo tak v pohodě jako minule, ale víceméně se to podařilo. A tak máme doma opět krásného nakrátko ostříhaného kloučka. 

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: