Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | Italo.cz | Měření rychlosti internetu | Psí Park | Stahovač videí z YouTube | Zkracovač dlouhých adres | Služby pro Váš web

Pátek 2.12. - antibiotika (365/333/2011)

Datum: 16. 12. 2011 13.22 | Autor: - hk - | 1245× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Tak tedy - konečně snad dopíšu blog... zprávy se skoro 14 denním zpožděním...

Už v noci bylo jasné, že tentokrát do Prahy do práce nevyrazím. Poslala jsem nad ránem sms Pavlovi a slíbila, že si to příští týden nahradím.

Bárt kašlal od dvou v noci asi do šesti, pak mu na hodinu a půl zabral prášek a trochu spal. Po probuzení ale kašel pokračoval, Bárt byl úplně hotový. Nejedl nic celý den, jen jsme si na počítači pouštěli videa…

Po obědě jsem zajela do Roudnice pro nákup, do lékárny pro novou zásobu léků a do hračkárny pro pejska, kterého dostane Bartoloměj od ježíška u babičky. Zase bude něco do sbírky…

Když jsem přijela, tak Bartoloměj spal. Lehla jsem si k němu, neměl teplotu, ale hrozně rychle dýchal (asi 50 nádechů za minutu) a srdce mu splašeně bouchalo (120 tepů za minutu). Dost mě to vylekalo, babička šla volat paní doktorce. Už jsem se děsila, že nás pošle do nemocnice – ten den zrovna v regionálním tisku vyšel článek o litoměřické nemocnici, kde nějakému malému chlapečkovi zanedbali péči o kanylu v ruce, až mu odumřela tkáň a museli mu amputovat poslední články prstů…  Doktorka usoudila, že Bártovy hodnoty dechu a tepu jsou vážně vysoké a chtěla ho hned vidět. Dědeček pro ni zajel. Poslechla Bartoloměje a konstatovala, že má na průduškách nález, že má asi chycený i hrtan a hnisavou rýmu a předepsala nám antibiotika (zinnat). Bartolomějovi začala stoupat horečka, což mě uklidnilo – ten tep a dýchání s horečkou vždycky (tedy aspoň u nás) souvisí, takže to nebude mít souvislost se srdeční vadou…

 Mezitím jsem měla dva zmeškané hovory z české televize… S antibiotiky se natáčení příští úterý neuskuteční, režisér Kačírek to ale vzal sportovně.

 Nadopovali jsme Bárta čípkem proti horečce (octové ponožky jsem tentokrát dát nemohla, měl nohy jak led) a podařilo se nám do něj dostat i dithiaden na zklidnění. Po hodině vypadal skoro zdravě, až jsme začaly s matkou pochybovat, jestli byla antibiotika dobra volba. Jenže, jsou situace, kdy si to člověk neriskne… To by si taky mohl vyčítat ještě hodně dlouho…

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: