Doporučujeme: Služby pro Váš web | Italo.cz | Měření rychlosti internetu | Zkus to jinak - logicky | Zkracovač dlouhých adres | Stahovač videí z YouTube | TV program

Pátek 25.3. - vozí morčata (365/83/2011)

Datum: 28. 3. 2011 22.40 | Autor: - hk - | 1418× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Bártův téměř prázdninový pobyt u babičky pokračoval. Venku celkem hezky, největším zážitkem dopoledne byla návštěva u sousedů, kde mu dovolili v dětském kočárku vozit živá morčata. Tak to byl tedy zážitek, říkala babička. Každopádně pátek prožil Bárt skoro celý venku, babička to počítala, prý celkem 7 hodin. Zvládl všechno - skákání na trampolíně, kam dotáhl i strejdu a babičku, bábovičky na písku, schovávání v domečku, oheň v krbu s dědou atd. Ani moc nezlobil, až na vztekání se, že nepůjde ze dvora domů a točení knoflíky u babiččiny pračky.

 

 

 

 

Já jsem si zase užila téměř ideální den úředníka. Šéf Pavlík měl dovolenoul:-) Takže jen nějaké rozesílání mejlů, mrkla jsem se na konkurenční antidiskriminační interní předpis, jestli bychom se z něj nemohli inspirovat, konzultovala s kolegyní jazykové vzdělávání a pak už  vcelku pohoda.

O polední pauze jsem vyrazila do Klementina a Městské knihovny s povinnými výtisky naší brožury o Williamsově syndromu. V Městské knihovně jsem vešla do místnosti, kde se vyřizují průkazky a platí zpozdné a vyděsila paní, které jsem chtěla obálku s brožurou dát. "Ne, ne, já jsem pokladní, mě nic nedávejte!", reagovala paní, jako kdyby to byla obálka s antraxem. Na otázku komu to mám tedy předat, když nikde nemají žádnou schránku na dopisy, odpověděla, že třeba do vrátnice. Tomu starému pánovi, který špatně slyší? No to si snad dělá srandu. Nakonec jsem šla do informací v hlavní hale, tam už paní byla vcelku v obraze, nebála se a slíbila, že předá do oddělení nákupu. Uff. Další zastávka bylo Klementinum, tam jsou informace hned za hlavním vstupem. Jenže tam nikdo nebyl. Po pár minutách čekání jsem nadepsanou obálku podstrčila pod sklem a vypadla ven. No, to by mě nenapadlo, že to bude takhle komplikované. Ostatní pošlu radši poštou. V Datartu jsem ještě vyreklamovala nefunkční USB kabel, v sousedním Tescu koupila jiný, dvakrát dražší a vrátila se do práce. Fungoval, sláva, nebudu to muset opakovat.

Ozvala se Lucie, že její dnešní naplánovaný program padl, a jestli s ní nechci jít večer do Modřanského biografu na Vše pro dobro světa a Nošovic. A že bychom to mohly spojit i s procházkou kolem Vltavy. Super. Takže z práce rychlý přesun do Libně pro boty, které nebudou tlačit a pak zase zpátky do města, sraz v pět na Dvorcích. Procházka byla fajn, našly jsme i nějaké cache, jen začínám mít pocit, že začínájí kvést jarní pyly a má jarní alergie na sebe nenechá dlouhou čekat. Cesta do Modřan byla delší, než jsem čekala, jak nám GPS sdělila, s různými zacházkami jsme nakonec ušly asi 7 km. Takže ještě sportovní výkon, no prosím. Film byl dobrý, nebylo to vůbec nijak vyostřené, jak jsem se bála a závěrečný klip na téma Nošovické zelí byl dokonalý. Kultura a sport odškrtnuty. Škoda jen, že jsou Modřany od Libně tak daleko, cesta domů mi trvala neskutečně dlouho.

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: