Pátý týden začal přednáškou v rané péči na téma dopad sociální reformy na rodiny s postiženými dětmi. Vzhledem k tomu, že se tím už půl roku zabývám, tak už jsem se ani nerozčílila... Ale stejně je to děs...
Odpoledne jsme byli s Bártem venku, na sněhové pláni za kauflandem. Byla jsem v dobré víře, jak si tu zimu zdravě užíváme, až večer mě ve zprávách dorazilo, že v Liberci byla celý den inverze...
V úterý jsem se "dožila" požehnaného věku. Za gratulace dodatečně díky. Jinak to byl ale den, kdy jsem se prakticky nezastavila... Dopoledne jsem měla sraz s pánem z bytového družstva, byla jsem se podívat na jeden byt tady na sídlišti, ráda bych si totiž nadělila více životního prostoru, z našeho stávajícího bytu jsem už na mrtvici. Byt byl docela pěkný, měl i zajímavou dispozici, jediný problém - je až v posledním patře a není vyloučené, že tu bude slyšet výtah. Při Bártově hyperacusis by to mohl být opravdu neřešitelný problém. Bohužel se ale nedalo nic vyzkoušet, výtah byl totiž toho času rozbitý... Tak uvidíme.
Pro Bárta, oběd, do Jablonce na logopedii. Docela spolupracoval, dr. Jancíková ho chválila. Pak přesun do Liberce - konečně jsme koupili autosedačku. Evolvu nám v obchodě vymluvili, že je to jen trochu lepší podsedák, ale dítě moc nechrání. Romerka nám nějak do oka nepadla a Bárt si nakonec sám vybral šedou Starlightku (Storchenmühle Starlight SP - http://www.babytime.cz/storchenmuhle-starlight-sp-evo-oxxy ). Vejde se do ní i v zimní bundě a ještě nejsou popruhy na doraz. Vypadá tam teda dost "zapasovaně", ale to bude těmi vyššími okraji, na které nejsem zvyklá. Už jsme nějaké delší cesty absolvovali (1,5 - 2 hodiny jízdy), a zatím to vypadá v pohodě. Cena vcelku OK - 4100 Kč. Pevně doufám, že za rok či dva můj syn dospěje do stádia, kdy budeme na autopás moci přejít... Měla by nám vydržet do výšky 135 cm, při Bártově růstu by to mohlo být klidně do puberty...)
Další přesun - na muzikoterapii. Tentokrát jsme tu měli jen jednoho chlapečka Petříka, který byl o hlavu větší než Bárt a přitom byl o půl roku mladší. Rozumnější byl pochopitelně o několik let. Bárt se s ním opět tahal o hudební nástroje, netuším, co s ním. Musí mít všechno to, co má někdo jiný... Jak ho to mám odnaučit???
Večer jsem doma padla k televizi a tak svůj narozeninový den zakončila, ufff.
Středa - nad ránem přišla sms, že je Lída nemocná a že tedy dneska není do školky náhrada. No nevadí, na dnešek jsem stejně už nic zásadního neměla v plánu. A protože jsme chtěli jet s Bártem zítra stejně na prodloužený víkend k babičce, sbalili jsme se a jeli o den dřív. Babička měla radost. Bárt u ní vařil, přijímal návštěvy, koukal na televizi.
A jestlipak to od Lídy chytil? Chytil... Rýma se mu spustila už ve čtvrtek, následovalo šílené extempore spojené s rychlými přesuny mezi kraji - už jsem to tu popsala, tak to nebudu opakovat... http://bartolomej.mujblog.info/zivot/aktualne-silenych-14-hodin
Ze soboty si toho pak moc nepamatuji, vzpomínám si pouze, že jsem odpoledne s Bártem vyčerpáním po obědě usnula. Teda po mém obědě, Bárt v pátek a v sobotu nevzal do pusy ani sousto.
V neděli nastalo dilema - kam s námi? U babičky jsme zůstat nemohli, v pondělí k nim nakráčejí řemeslníci a vrhnou se na rekonstrukci koupelny: rachot, prach, nepoteče voda. Do Liberce se mi v těch mrazech moc nechtělo, navic volal Tomáš, že má rýmu, kašel a ještě nějaké další infekční zábavičky. Ještěže máme těch útočišť víc - vyrazili jsme tedy, i s babičkou, do Prahy. Bártovi už bylo naštěstí podstatně líp, už jen rýma a občas zakašlal. Hurá. A v neděli začal i jíst.
