Probudili jsme se do velké zimy - venku za oknem v sedmém patře bylo mínus 12, takže dole tak mínus 15. I tak jsme se ale dneska dopoledne vydali na chvíli ven, potřebovali jsme na poštu. Ozvala se nám totiž jedna maminka s 13 letým klukem Milánkem s Williamsovým syndromem z Frýdlantska (ta, kterou jsem marně kontaktovala v létě), posílala jsem ji totiž čísla Willíkova občasníku. Ale zapomněla jsem do obálky přidat DVD Muzikoterapie pro Willíka, tak jsem jí ho slíbila poslat zvlášť. Tak doufám, že kontakt byl navázán a že se třeba někdy i uvidíme...
Jenže s Bártem na poštu, kterou máme pár set metrů od domu, to je cesta pro silné nervy. Bárt totiž nechce nikam chodit, chce stát u vchodových dveří, slintat na sklo a dívat se na jezdící výtah... Takže se to neobešlo bez pláče a křiku. Naštěstí šel naším směrem jeden pes... Na poště se zase Bártovi pro změnu líbilo a nechtěl ji opustit. Další zklamání ho pak čekalo venku, protože jsem mu nedovolila vylézt si do traktůrku, který tady shrnoval sníh - vypadal skoro stejně jako ten, co má děda v Nových Dvorech a na ten přece může? Neboj Bárte, zítra jedem k babičce do Poohří, užiješ si traktory.
Zašli jsme se podívat i na zasněžené dětské hřiště - vyzkoušeli jsme houpačku i kolotoč, šlo to:-) Taky jsme sledovali bobující děti - v Liberci včera začaly jarní prázdniny, tak bylo plno.
Po obědě se Bárt prospal a pak jsem ho odvezla k babičce Doris. Já jsem pro změnu strávila odpoledne balením - jedeme k druhé babičce, v pátek jdu do práce, zůstávám v Praze, protože o víkendu máme lístky na operu. V pondělí jdu zase do práce, vyměnila jsem si dny, protože příští pátek jedeme s Bartolomějem na víkend rodičů s mentálně postiženými dětmi, věnovaný integraci a inkluzi do mateřských a základních škol. Takže zpravodajství teď bude pár dní značně nahodilé, u babičky v Nových Dvorech jsme totiž bez internetu...
U babičky Doris Bárt prý řádil, moc toho nesnědl a večer už byl unavený. Teď vedle blbne u večeře a unaveně nevypadá..
