Ač pondělí, tak jsem v práci, neb si potřebuji napracovat pátek, abych mohla s Bártem vyrazit na víkend rodičů s mentálně postiženými dětmi (to zní děsně, co?) na téma inkluze. A tak se v práci celý den zabývám prioritami v rovných příležitostech. Snažím se do toho propašovat témata, která mě přijdou důležitá - podpora matek na mateřské a rodičovské (možnost účasti na vzdělávání, kontakt se zaměstnavatelem), podpora rodičů, kteří se do procesu (myslím pracovního:-) vracejí (zkrácené úvazky, úprava pracovní doby; práce z domova mi asi neprojde), prostě neprudit jen s věčnou kontraverzí ženy-muži. Do toho ale tisknu úkony na příspěvek na péči, konečnou verzi, kterou chci dát sociální pracovnici a kterou už nebudu mít možnost opravit, a snažím se na toto téma vstřebat co nejvíc informací....Zapomněla jsem si doma na stole mobil, takže celý den svatý klid.
Ve 4 odcházím, musím na Prahu 8 pro novou občanku. Stíhám i výstavu Hrabalova Libeň, která měla na radnici skončit už před 14 dny, zjevně neskončila. Není mi nějak dobře, bolí mě v krku a šíleně hlava, tak záhy usínám nad knihou.
Bartoloměj u babičky v pohodě, s dědou se chodí dívat na koníky, na ještěrku (takový ten stroj na přemisťování nákladu, myslím, že se mu říká vysokozdvižný vozík) už se zase bojí, tedy když je v provozu a vrčí. S babičkou usilovně trénují nočník, což je úžasné.
