Den úřadový....
Vstávám relativně brzy a vyrážím na svou cestu po úřadech, neb jsem změnila trvalé bydliště a to se musí hlásit přece:-).
První cesta vede na Státní sociální podporu na Praze 2, kam jdu tedy jednak nahlásit změnu trvalého bydliště - s tím není žádný problém, a druhak od nich chci nějaký papír, který mi doloží, že mi prodloužili rodičovskou dovolenou a do kdy. Od sociálky totiž nemám jediný doklad, jen telefonické sdělení, že rodičovský příspěvek prodloužili, a to snad do 7 let věku. Rozhodnutí prý nevydávají, když se nemění výše dávky. Potvrzení je problém. Půl hodinový asertivní rozhovor, kdy se mi dáma za přepážkou snaží vysvětlit, že takový papír přece nepotřebuju... Jak to, že nepotřebuju? Já přece potřebuju vědět, na čem jsem, ne? Teda ona mě částečně chápe, že bych ho chtěla, ale ona mi nic takového dát nemůže. A to se šla poradit s metodičkou a posléze i s paní vedoucí. Ze systému nic takového vyjet nejde. Poslala mě na lékařskou posudkovou službu, tam mi prý řeknou, do kdy Bárta posoudili ve druhém stupni. S tímhle jsem ovšem paní poslala do háje (slušně). Pro mě není lékařská posudková služba partner, když o posouzení zdravotního stavu musím žádat přes ně, to jest státní sociální podporu, a když výsledek posouzení přijde jim a nikoliv mě a oni podle něj rozhodnou. Notabene když ani netuším jméno doktora či komise, která Bartoloměje posuzovala, protože od nich nemám ale ani jediný papír.
Vysvětlovala jsem paní, že vůbec nevím, do kdy máme rodičovskou dovolenou prodlouženou, že sice její kolegyně mi do telefonu říkala, že do 7 let věku, ale jak tomu mám věřít? Ano, v průběhu příštích let se toho ještě může hodně změnit (a byla bych samozřejmě ráda, kdyby se změnil zdravotní stav mého syna), nicméně bych se o tom, že mě rodičovská skončila, ráda dozvěděla jinak, než tím, že mi jednoho dne přestanou chodit dávky. Protože tímto způsobem mě hodlali informovat už jednou a já z toho málem dostala infarkt. A protože až ty dávky chodit přestanou, tak se třeba budu muset nechat zaměstnat. Z našeho "konstruktivního" rozhovoru nakonec vyplynulo, že zdravotní stav má Bartoloměj posouzen do 31.3.2012 a tudíž do stejné doby pobírám i rodičovský příspěvek. Jenže to Bártovi rozhodně nebude 7 let, nýbrž pět a půl. Prostě zabít. No nakonec mi paní vyjela aspoň kopii toho zdravotního posouzení (tajně a téměř na zapřenou) a doporučila mi, ať si stěžuju na MPSV, příp. ať tam iniciuju legislativní změnu. Fakt jak v Jiríkově vidění. A pak jsem se z I.P. Pavlova přesunula na Perštýn a šla na zdravotní pojištovnu nahlásit změnu adresy. A slečna mi povídá - Vám 15.9.2009 skončila rodičovská, takže pracujete? Tak vysvětluju situaci, že rodičovský příspěvek pobírám a do práce chodím a ona mi povídá: Tak to od Vás budeme potřebovat potvrzení, od kdy do kdy tu rodičovskou budete pobírat! Jak o kohoutkovi a slepičce. Vysvětlila jsem slečně, že jsem se o podobné potvrzení právě 30 minut neúspěšně snažila, že mám jen posouzení zdravotního stavu, které ji ale rozhodně stačit nebude. Nestačilo. No a tak mám asi problém na zdravotní pojišťovně, tedy resp. snad zaměstnavatel, který bude mít vyplněné špatné kolonky. Tak jsem usoudila, že hned příští týden sednu a požádám písemně úřad práce o potvrzení pro zdravotní pojišťovnu, a to nejlépe na Praze 2 i Praze 8. Howgh. Budeme si prostě dopisovat. A pak se vypravím na MPSV:-)
Česká spořitelna byla proti tomu čajíček... Akorát mi slečna tvrdila, že mám zbytečně velký zůstatek - ujistila jsem ji, že to rozhodně nebude můj současný problém, a ať se laskavě podívá, kolik z toho dělá částka kontokorentu. No jo, slečna je nová... Po těchto třech zkušenostech jsem další aktivity zavrhla, nakoupila a jela domu si od úřadů odpočinout. Sice bych asi měla tu změnu adresy ještě na pár institucí nahlásit, ale asi zkusím e-mail. Nemám na to sil.
Odpoledne jsem se pokusila dokončit projekt "stěhování pražské" a trochu zpřehlednit obsah krabic ve skříni a část krámů odnést do sklepa. Povedlo se. Při té příležitosti jsem si pustila jeden hit z dětství. Pokud je Vám zhruba tolik, co mně, tak si možná z dětství (to jest druhá polovina 70 let) pamatujete film o malé holčičce Veronice. Zpívala se tam taková vlezlá písnička: Veroniko, milé dítě, Veroniko, Veroniko... Pak jsem si ještě vybavovala, že to bylo takové celé růžové, holčička se pohybovala mezi miminky a malými dětmi a zvířátky a byla roztomila a vůbec se to vymykalo tehdejší filmové produkci (alespoň v mých vzpomínkách). A od té doby to už nikdy v televizi nedávali. Já ale nedávno na film narazila, sehnala a teď došlo na promítnutí. To bylo ale překvapení. Vůbec, ale vůbec jsem si nepamatovala, že ten film byl muzikál (rumunský!), který se odehrával v dětském domově, což bylo ve filmu veskrze báječné místo k žití, a posléze v jakési pohádkové říši, s liškou, kocourem, zajíčky, kouzelným měšcem. Ale bylo to ono. Veronika byla milé dítě, melodie se mi vybavila okamžitě po prvních tónech (pěkně vlezlá, nemůžu se jí zbavit). Nu dobrá, je to poplatné době vzniku, ale v té době to musela být bomba (jinak bych si to ostatně tak dlouho nepamatovala). Takže jsem z povinnosti a v trochu rychlejším modu dala i druhý díl, kde Veronika nehledá ztracený měšec, ale ztracenou kachničku. To jsem zvědavá, jestli se tohle bude Bártovi jednou líbit, zatím to ale každopádně půjčím své neteři Aničce, tu by to zaujmout mohlo. Jako návrat do dětství doporučuju:-)
Bartoloměj byl u babičky v pohodě, ověřeno během dne zhruba 3x telefonem, takže odjezd odsunut až na středeční dopoledne. Fyzicky mi totiž bylo fakt docela blbě. Hlava třeštila (až na internetu narazíte na doporučení, že na bolest hlavy pomáhá vypít silnou kávu s půlkou vymačkaného citronu, tak to nezkoušejte. Zkusila jsem to a přivodila si ještě žaludeční nevolnost), v krku bolelo.
