Pak následovala velká výprava - babička jela tramvají (!), sama (!) do Ječné k očnímu. Doprovodili jsme ji s Bártem na zastávku, objednali sms jízdenku, vysvětlili a nechali ji zapsat si všechny eventuality, jak se dostat zpátky do Libně a vypustili do světa. Bartoloměj to tedy trochu obrečel, taky chtěl jet tramvají, ale záhy ho to přešlo. Vyrazili jsme na dětské hřiště za domem, trochu se pohoupali, na klouzačku vylezl, ale pak už se mu chtělo domů - překvapivě zatočil k tomu správnému domu, babička by si z něj měla vzít příklad:-)
Doma jsme zarámovali a pověsili Bártíkovy fotky, poklidili a čekali na sociální návštěvu. Ohlásila se totiž vedoucí sociálky z Prahy 8 s tím, že přijde udělat sociální šetření kvůli příspěvku na péči. Byla jsem připravená, jednotlivým úkonům jsme se s Tomášem věnovali celý víkend. Vyšlo nám to pěkně depresivně... Podle našeho názoru Bartoloměj nezvládá, nebo zvládá jen částečně asi 17-18 úkonů, což by mělo být na 3.stupeň závislosti. Jenže ten nám asi nedají...
Babička dorazila ve 4, paní ze sociálky asi o 40 minut později. Byla docela příjemná a přinesla si vlastní návleky:-) Z Bartoloměje toho moc nedostala - zeptala se ho, jak se jmenuje, Bárt ji pochopitelně neodpověděl a předal ji místo toho medvídka. Pak ji odtáhl k hračkám. Na další otázku ji donesl obrázek kočičky, a tak veškerá konverzace skončila. Ještěže tu byla babička a o Bárta se postarala, protože jinak bych jí asi moc odpovídat nezvládala. Požádala o lékařské zprávy, že by si z nich udělala poznámky - měla jsem je pro ni ofocené. K tomu jsem předala i letáček o Williamsově syndromu. Paní vypadala docela potěšeně. Pak jsem k tomu přidala ještě zpracovaný elaborát o tom, jak Bartoloměj zvládá jednotlivé úkony. I to jí evidentně potěšilo, použije to při vypracování zprávy. Pak jsme velmi zběžně probraly jednotlivé úkony, Bartoloměj do toho lítal kolem a rušil, než ho babička zase odtáhla pryč. Pak mi položila pár doplňujících otázek - jak to máme s bytem, tatínkem, jestli Bárt chodí do nějaké školky, příp. jestli něco jako mateřskou školu plánujeme atd. Zeptala jsem se na další postup - k vyřízení to dostane lékařská posudková služba v Kartouzské (ano, ta stejná, u které Bárta posoudili jako dlouhodobě nemocného a pak trvalo 3 měsíce, než to přehodnotili, ano, ta stejná, která již 5. měsíc řeší Bártovu průkazku ZTP/P). Prý to bude trvat tak asi 3 měsíce a na jejich posudku v zásadě závisí rozhodnutí. Paní mě rovnou upozornila, že když se nám to rozhodnutí nebude líbit, máme se prý rovnou odvolat. Mají prý úspěšných odvolání již celou řadu. Musím říct, že sociální šetření proběhlo velmi profesionálně a kultivovaně, žádná veselá příhoda z něj není. Tak teď už jen doufám, že "veselou příhodou" nebude další postup a hlavně výsledek.
Ač byl Bartoloměj z celého dne docela unavený, spát se mu moc nechtělo, ve vaně si rovnal zvířátka na okraj, resp. nerovnal, má na to lidi, jen mámě zvířátka podával....
Babička se známou oční doktorkou konzultovala Bártovo šilhání - Bartoloměj má totiž šilhání jako zlozvyk. Když je unavený, nebo mě chce naštvat, tak si strčí před obličej prst a šilhá si na něj. Prý mu to oči zkazit nemůže, je to vlastně pěkné cvičení, je ale nutné, aby ho to nebavilo přespříliš, aby se z toho nestala autostimulace... No mě to teda vytáčí neskutečně...
To byl ale náročný den... Ještě video - babička ukazuje Bártovi logopedické obrázky a blbne u toho...
