S Bártem jsme ráno zamířili do miniškolky. Jako obvykle den začal na trampolíně. Je to Bártovo nejoblíbenější místo a vlastně by tam to dopoledne nejradši strávil. Prý už umí skákat a do toho tleskat, říkala teta Lenka. Úlohy připravené tetou Milenou z rané péče slavily úspěchy - tedy hlavně u všech ostatních dětí, kterým se moc líbily. Bárt samozřejmě nestíhal. Využila jsem toho, že v miniškolce mají laminovačku a zalaminovala jsem si nějaké písničky a pexesa, která jsem si stáhla z Šíšova blogu (jsou super, díky). Učitelky byly písničkami v obrázcích nadšené, hned jsem jim musela poslat adresu. Jsem zvědavá, jestli se budou líbit i Bartolomějovi.
Videa z miniškolky: Skokan na trampolíně
Místnost s trampolínou
Krteček - tělocvična
Jela jsem ještě domů trochu uklidit a zabalit nějaké věci. Zajímavé, kolik se toho dá za hodinku stihnout. Akorát jsem pak při parkování v Plaze odřela auto. Ach jo. Zadní nárazník to odnesl. O sloup...
Bárt se Krtečkovi ještě naobědval - dnes měl mixované maso s pohankou, docela to jedl, já jsem s tetou Světlanou probrala jejich plány na příp. založení regulérní školky. Bylo by to s integrací, jsem všemi deseti pro, ale ve stávající legislativě si myslím, že to nemůže vyjít. Předpisy jsou nesmyslné, šíté na míru sídlištním velkoškolkám - na každé dítě jsou normované metry zahrady, hygienické předpisy na jídlo, spaní atd. jsou nesplnitelné. Pak není divu, že školek je málo, soukromé, pokud existují, jsou příšerně drahé a většinou to stejně nejsou školky v tom pravém slova smyslu, tj. zařazené do sítě vzdělávacích institucí. A dokud se tohle neuvolní, bude pořád převis poptávky a naše dítě se speciálními potřebami nikde nevezmou... Moje deprese pramení z telefonátu s ředitelkou ze školky, kde jsme se byli minulý týden podívat. Buď vůbec nemluvila s těmi učitelkami, které jsme viděli a které se mi zdály docela v pohodě, nebo je tu jiný důvod, každopádně pořád opakovala cosi o autismu a nechtěla si nechat vysvětlit, že diagnoza Williamsův syndrom je dle literatury pravým opakem autismu. Tak fakt nevím. Domluvily jsme se na setkání v týdnu od 15.3. Musím požádat Milenu z Rané péče, aby tam se mnou šla, protože jinak jich bude přesila a nedopadne to dobře... Škoda, že Tomáš bude v tom Vietnamu.... Odlétá už v neděli odpoledne.
Odpoledne se nám podařil jeden nočníkový úspěch - Bartoloměj čural ve stoje! Bylo to sice náhodné a já jsem jen dokázala rychle zareagovat, ale i tak. Pak jsem jásala a tleskala a Bárt z toho byl docela nervozní, co to po něm chci...
Večer zažil Bárt velké zklamání - táta koupil nový DVD přehrávač, ten starý přestal přehrávat, ovšem nedovolil mu, aby na něm mačkal knoflíky a zapínal ho a vypínal. Bartoloměj to bral jako hroznou újmu a strašně se vztekal a brečel. Takže jsme nakonec zapojení odsunuli na dobu, kdy Bárt usne, jenže nakonec jsem při uspávání usnula i já (opět mě bolí v krku a necítím se dobře), tak jindy.
EDIT: fotky z miniškolky od tety Lenky:
