Tento týden jsem celý stravili v Praze. Bárt totiž u babičky v Nových Dvorech onemocněl, ale protože rodiče měli naplánovanou kompletní rekonstrukci koupelny, nemohli jsme tam zůstat. Hluk z bourání a sekání by Bárt zřejmě nepřežil. A v Liberci zase kýchal a kašlal Tomáš... A tak jsme sbalili babičku a přesunuli se do Libně.
Jak jsme týden strávili? První dny se Bárt zotavoval ze své rýmy a ranního kašle, naštěstí to ale tentokrát u těchto příznaků zůstalo. Zabavit ho v malém bytě bez možnosti vyrazit ven bylo docela náročné, ale babička je skvělá a krásně to zvládala. Navíc si vzala do hlavy, že se v bytě provede generální úklid - zvu návštěvy, vypadá to tu opravdu neuvěřitelně... Vše se blyšti... V pondělí jsem jela s autem do servisu (rozbité přední sklo), a když jsem se vrátila, našla jsem Bárta, jak vysává v obýváku gauč... A navíc to vypadalo, že ho to hrozně baví... Jinak byl ale v permanenci iPad i notebook s nahranýma videama z youtube... A taky pejsci, vana s pěnou, knížky o mašince Tomášovi atd.
V úterý jsem využila příležitosti, kdy je Bárt zaopatřen a hlídán, a vyrazila jsem do pracovního procesu. Jediným zpestřením dne byl oběd se Zdenou P., jinak jsem docela pracovala a navíc ještě řešila závěrečné zprávy loňských dotací z Úřadu vlády. Psát granty je neskutečně neefektivní. Těch peněz je zoufale málo, zato aktivit a nervů s tím spojených neúměrně mnoho. Vyniklo to zvlášť v souvislosti s další informací - dostala jsem do ruky výpis finančních darů od našich sponzorů, převážně z řad mých kamarádů a známých, kterým těmto srdečně děkuji. Překonali veškerá má očekávání. Hlavně díky jejich financím může Willík i v příštím roce vyvíjet činnost. V tomhle ohledu si připadám jako zdatný fundraiser. Pokud by se trochu víc zapojili i další členové Willíka (až na čestné výjimky se tak ale neděje), bylo by po starostech. Já vím, že to není snadné, žadonit o příspěvek, ani já si to zrovna neužívám, ale na druhou stranu - jinak to asi nepůjde. Leda by se dítě s Williamsovým syndromem narodilo některému z našich miliardářů...
Zatímco jsem byla v práci, babička byla doma sama s Bártem. Byl prý naprosto neuvěřitelně hodný, celý den se choval rozumně, babička něco takového snad ještě nezažila. Den pokazila jen kalamita v podobě netekoucí vody - v Libni byla v důsledku mrazu havárie vodovodu. Naštěstí než jsem dovezla z obchodu zásoby balené, vodu pustili (po 3 hodinách). Kromě vody jsem ale sehnala i jednu blbost, kterou jsem naší babičku potěšila obzvláště - zakoupila jsem totiž do notebooku usb tv tuner, který po delší instalaci opravdu zafungoval. Babička se na své oblíbené seriály tak může dívat i v Praze, kde jinak televizi nemáme:-)
Zprávy ze světa automobilů - v Auto Jarov nám opravili čelní sklo auta (ještěže jsem ho nechala pojistit, jinak by ta legrace přišla na 7 tisíc) a další potěšující zpráva přišla z bazaru, kde se po několika měsících podařilo udat Renaulta. Za cenu teda spíš symbolickou, ale hlavně, že je pryč... Mrazy stavu vozidla určitě nepřidaly...
Ve středu už bylo Bártovi líp, takže jsme vyrazili i na chvíli ven - protože chtěl jet někam autem, přesunuli jsme se do Troje a udělali si i s babičkou malou procházku kolem Vltavy. Moc pěkné - málo lidí, žádná auta, kachny, koně, v dáli tramvaje a vlaky, na umělém kanále dokonce kajakář! I ta zima se dala tu hodinku přežít.
Odpoledne se u nás zastavila Zdena, Bárt z ní byl nadšen. Blbnula s ním, chrápala v posteli, četli si spolu. A dokonce mu odpoledne cestou domů pustila i stěrače. Příští den ráno našel Bárt Zdeninu fotku v albu a pořád říkal, ještě, taky, ano, jakože má zase přijet. Taky se Bárt dočkal nového sestřihu. Ani moc neprotestoval.
Do konce týdne jsme byli v Troji ještě jednou, tentokrát jsme se ale přes lávku přesunuli do Stromovky. A jednu vycházku jsme dělali i do okolí domova, kolem Prosečských skal, kde hrál Bárt s babičkou na schovávanou.
O víkendu jsem pak absolvovala kulturu - operu bratří Formanů Čarokraj v Národním divadle. Moc pěkné, i pro malé děti. Bylo mi hrozně líto, že na něco takového nemůžu svého syna vzít. Kdyby byl zdravý, tak ho protáhnu všemi divadelními sály... Ach jo.
V neděli odpoledne jsem se sbalili, pro babičku přijel děda a my s Bártem jsem se po týdnu rozjeli do Liberce. Tak zítra zase do školky. Nakonec to byl docela pěkný týden:-)
