Doporučujeme: Zkus to jinak - logicky | TV program | Psí Park | Služby pro Váš web | Stahovač videí z YouTube | Zkracovač dlouhých adres | Snadné sdílení souborů

Středa 12.1. - doma (365/12/2011)

Datum: 12. 1. 2011 22.54 | Autor: - hk - | 1338× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Ráno problém byl, a sice ten, že jsem ho nechtěla nevyspalého budit... Tak jsem pořád otálela, až jsem usoudila, že školku dneska zrušíme. Poslala jsem sms asistentce a mejl do školky. Vzápětí potom se Bartoloměj vzbudil, bez rýmy, ve výtečné náladičce. Asi jsem to uspěchala. No ale už se nedalo nic dělat, takže dopoledne s mámou. Venku ošklivo, já s rýmou (ano... ale je možné, že je to následek toho, že jsem začala brát ten zázrak zvaný nervamin, prý je možné, že se na začátku léčby všechny symptomy zhorší. Je fakt, že klidně a vyrovnaně se tedy rozhodně necítím, ba naopak... Ale už skoro nekašlu, jen trochu, to je zase pozitivní... V mejlu mi přistála další rada - panák slivovice každý večer na zdraví. No, začínám o tom uvažovat...).

Dopoledne jsme jako obvykle malovali - Bártovou prioritou je v těhle dnech počítač, ale když ho nedostane, protože máma ho začala dávkovat na příděl, spokojí se s kreslením. Takže nejprve voskovky a fixy, vodovky a tempery v dalším kroku. Zjistila jsem, že nejlepší je papír ze skicáku ke stolečku přilepit izolepou, aby se nehýbal. Pak jsme trénovali jemnou motoriku - navlékání na trn (kolečko s jednou dírou je pro Bárta triviální, obdelník se dvěma dírami vedle sebe je už ale problém...) a vkládání předmětů (ořechů, kaštanů, žaludů a zátek od vína) do plastikové lahve - to mu šlo pěkně.

 

Zkusila jsem dnes změnit jídelníček, měl rozmixovanou kupovanou přesnídávku (jinou, než ten jeho jeden druh) s těstovinami, které normálně jí. Ani se toho nedotkl, a to ani v kombinaci s "jeho" Hami. Má holt chlapec své zásady a ochutnávání nového jídla, které má už z dálky jinou barvu, než obvykle, do nich nepatří. Chci nás vidět v tom Brně na Logo klinice. Prý nám vyjdou ve všem vstříc, psala vrchní sestra... No, to bude paráda...

Pak jsem se taky v rámci odstraňování nevhodných návyků rozhodla, že musím nějak odstranit tu fobii ze střihání nehtů na nohou. Zatím jsme to dělali buď ve spánku, nebo ve znehybnění formou zalehnutí, či držení jinou osobou. Bárt u toho řve, kope kolem sebe a kouše, saje, rdousí. Dnes jsem zvolila vydírací metodu - ostříháme nehtíky a pustíme počítač - pračky, vláčky, kombajny, jo? Absťák byl asi dost velký, protože se mi podařilo ostříhat pravou nohu! Brečel samozřejmě, ale nekopal a neházel sebou - teda skoro (slabší povahy s normálními dětmi by to tedy asi nepovažovali za stav, za kterého je možné úkon provést, ale já jsem otrlá a vycvičená...). Druhou nohu si ale každopádně nechám na jindy, tak otrlá zase nejsem.

Po obědě, který se nekonal, se venku rozsvítilo sluníčko, tak jsem usoudila, že je čas jít ven, než zase zmizí. Nalákala jsem Bárta na autobus, tak se nechal obléci a šli jsme. Dojeli jsme do města, chvíli jsme honili na náměstí holuby, pak jsme se prošli Moskevskou dolů do Tesca. Stavili jsme se pro dvě kaše, okoukli výtah a vrátili se ven. Psala Blanka, že v poledne tu skočil z ochozu sebevrah... Tak to jsme naštěstí prošvihli. Pěšky po Pražské až ke knihovně, nakouknout na výtahy a pak autobusem domů. Musím říct, že chůze za ruku se úžasně zlepšila. Sice tedy ve školce to zrovna nějak nefunguje, ale já jsem ve srovnání s podzimem, kdy jsem kupovala dva jeté golfáče na přemisťování v okolí domu a ve školce nadšená. Jo a cestou jsem stihla Bárta vyblejsknout jak s koťaty, tak s teletem:-)

 

 

 

 

 

Večer proběhl v pohodě a Bárt usnul už ve čtvrt na 8. Zítra do školky půjde, a ne, že ne!:-)

 

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: