Doporučujeme: Italo.cz | Snadné sdílení souborů | Zkracovač dlouhých adres | TV program | Služby pro Váš web | Zkus to jinak - logicky | Stahovač videí z YouTube

Úterý 29.3.– kafe s Blankou a tramvaje s Bártem (365/87/2011)

Datum: 1. 4. 2011 14.35 | Autor: - hk - | 1416× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Dnes jsem vezla do školky Bárta já, takže jsme měli spoustu času na vypravení. Ale i tak jsme to málem nezvládli, venku bylo – 4 C a oškrábat všechna skla u auta taky nějakou dobu zabere. Bárt má pořád rýmu a v noci trochu kašlal, snad z toho nic nebude...

Měla jsem sraz s Blankou ve městě. Původně jsme měli v úmyslu, že se vypravíme do Klubu maminek postižených dětí, který jsme našly na netu a který funguje při o.s. D.R.A.K. Měly by to být maminky už velkých dětí, či dospělých osob s různými postižením z Liberce a okolí, říkaly jsme si s Blankou, že bychom to mohly zkusit, poznat nové lidi a třeba i načerpat nějaké zkušenosti. Jenže mě ještě včera večer dostihl mejl od maminky, která to tam nějak vede, že se Klub schází sice v pondělí a úterý dopoledne, ale že úterý je věnováno kursu němčiny. Němčinu já fakt nemusím, zkusila jsem ji několikrát, výsledkem jsou dvě věty, které ovládám dokonale a kterými němčináře vždy dokonale pobavím.

První je z kapitoly o zaměstnávání: Weit und breit ist kein Betrieb. Znamená: Široko daleko není žádný podnik. Druhá úspěšná věta: Da bin ich aber neugierig. – No, to jsem ale zvědavá. Tím moje pokusy o tento germánský jazyk asi navždy skončily a ani případná německá konverzace na téma postižené děti to zřejmě nezmění. Takže jsme se s Blankou domluvily, že návštěvu odložíme na jiný den a zamířily místo toho do Delty na kafe. No, nebyl to zrovna optimistický dýchánek. Flori za poslední týden už zase „pípal“ (přestal v noci dýchat, což spustilo monitor dechu), ke své vlastní diagnoze se propracoval i Johánek (expresivní vývojová dysfázie). A pořád se ještě neví, jestli Flo dostane průkazku ZTP/P, na kterou je vázané použití tzv. sociálního automobilu, který by mohl vozit Blanku a kluky do školky, čímž by ušetřili přestupování a hodinové cestování z jednoho konce Liberce na druhý (nedostal, jak mi Blanka o den později napsala…). Probíraly jsme nesmyslnost navázání těch slavných „sociálních karet“ na příspěvek na péči – vzhledem k tomu, že jsme nic víc než 2. stupeň nevybojovali (ani Bárt, ani Florimon), nedostaneme pravděpodobně nic. A až od příštího roku zruší rodičovský příspěvek pro postižené děti (aby tu nebyl souběh a všechno bylo jednodušší, přece), tak přijdeme i o těch 1200 Kč navíc, které 2. stupeň PnP představuje. Pěkné, pěkné, pěkné. Blanka mi slíbila poslat dopis z MPSV, se kterým si na tohle téma dopisuje.

Bartoloměj byl ve školce vcelku hodný, zvlášť vzhledem k tomu, že měl pět dní pauzu vyplněnou intenzivním programem u babičky. Ráno dokonce pracoval u stolečku a i na procházce to s ním šlo.

 

 

 

 

Najedli jsme se a šli ven, bylo moc hezky. Bárt si to namířil k autobusu a vůbec mu nevadilo, že musíme čekat, protože nám jeden ujel před nosem. Chtěla jsem se stavit v knihovně, ale v rozletu nás zastavil nápis Sanitární den. Bárt byl pěkně naštvaný, že se ty samootevírací dveře neotvírají… Tak jsme aspoň hodili do biblioboxu Murakamiho a obálku se dvěma výtisky brožury o Williamsově syndromu. Přes Plazu a zastávku u výtahů a na wc jsme se přesunuli na tramvaj, která nás zavezla do Lidových sadů. Bárt se nechtěl z dosahu tramvaje vzdálit, ale aspoň na chvíli jsem ho do toho lesa dotáhla. Obešli jsme Dětský koutek, kde se uklízelo a připravovalo na novou sezónu. Už se těším, zvlášť brouzdaliště je u Bárta velmi oblíbeným místem. No ale pak už byly jen Tramvaje, tramvaje a tramvaje. Bárt se do tohohle dopravního prostředku vyloženě zamiloval. Když se ho ptám, jestli pojedeme do školky, tak říká PABA, jakože pojedeme tramvají. Ta ale do školky nejezdí. A tak jsme do tramvaje nasedli, vystoupili u průmyslové školy a přes povinnou zastávku v bazénu a v Intersparu dorazili domů.

 

 

Chtěla jsem s ním ještě trochu pracovat, ale Bartoloměj byl rozhodně proti. Chtěl se jen mazlit a blbnout. Aspoň jsme ale ostříhali nehty na nohou, i když to bylo zase provázeno příšerným řevem. Za takovou hrůzu musela následovat odměna v podobě počítače. Bárt na youtube našel nějakou příšernou reklamu s krávami, musela jsem mu ji dát do oblíbených.

Uspávání bylo tentokrát lepší, ale s Bártem jsem usnula i já… Vzbudila jsem se v půl 10, dala si sprchu, dokoukala posledních 10 minut Výletu a šla zase spát…

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: