Doporučujeme: Zkracovač dlouhých adres | Italo.cz | 60 GB FTP hosting | PHP hosting od 23 Kč | CZ doména zdarma | Ruby On Rails hosting | Snadné sdílení souborů

Úterý - logopedie a ztracený Bárt (365/153)

Datum: 4. 6. 2010 12.39 | Autor: - hk - | 1507× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 5

Na úterý jsme byli objednáni na logopedii. Vždycky plánuju, jak výpravu do Jablonce spojíme s výletem, a vždycky to dopadne tak, že je neskutečně hnusné počasí. Opravdu, od podzimu, co k dr. Jancíkové jezdíme, se ještě nestalo, že by  nebyla sněhová kalamita, nepršelo nebo nepadaly trakaře. I toto úterý lilo, jak jinak.

Dorazili jsme o něco dřív, a protože Bartoloměj čekání moc dobře nesnáší, zajeli jsme si ještě do Alberta nakoupit. Pak jsme ale nemohli zaparkovat a nakonec jsme přišli o 5 minut později. Paní doktorka si vzala Bárta k sobě, poslouchala jsem za dveřmi. Má s ním nekonečnou trpělivost, opět zkoušeli vybírání z obrázků, to Bártovi jde, dokonce po něm chtěla pojmy jako "velký" a "malý" - a Bartoloměj to zvládal! Tak to jsem tedy koukala...  Jenže pak po něm chtěla nějaké hlasové projevy, a to už nefungovalo. Počítačový program, který se ovládá hlasem, má Bárt sice rád, ale mikrofon strká před pusu paní doktorce. Nefungovalo na něj nic. No a pak přišlo vyrušení - nějaký tatínek, který přišel s hodinovým zpožděním, si na paní doktorku prostě musel zaklepat - a to byl pro Bárta konec učení, už se znovu nesoustředil, rovnou mě tahal pryč a říkal PAPA. První a poslední hlasový projev...

Takže suma sumarum - rozvoj kognitivních dovedností jde prý dobře, Bártovi se pěkně rozvíjí pasivní slovní zásoba, ovládá barvy, zvládá přikládat, co k čemu patří, ale komunikace - slovní nebo gestem - je pořád minimální. Doktorka se mě pořád snaží tlačit do znaků a gest, ale já jsem k tomu naprosto skeptická. Já sama nejsem schopná se ty znaky naučit a důsledně je používat, Bartolomějova jemná motorika je tak špatná, že i kdyby byl ochoten nějaký znak zkusit (a to on není), tak ho stejně nezvládne, příp. ho nepochopím. Vždyť točení rukama (takové to "šiju boty do roboty") trénujeme neúspěšně už asi dva roky... Na tohle já prostě nemám... Takže jsme dostali za úkol důsledně se věnovat orofaciální stimulaci, opět najet na systém 5 týdnů stimulace bodlinatým míčkem, 5 týdnů štětečkem, 5 týdnů ledem, pak volno, pokoušet se mu dostat prstem nebo nějakým předmětem do pusy, aby ta oblast úst přestala být tak citlivá. No a trénovat máme písmeno B - několikrát denně mu ukazovat kartičky se slovy na B (už jsme je jednou dostali), přehnaně důrazně a zřetelně vyslovovat, jinak žádné řeči okolo a přimět Bárta, aby se díval, příp. to nějakým způsobem zopakoval. Tak uvidíme. Příští kontrola v červenci, 20.7.2010.

 

http://willik.tym.cz/ke_stazeni/B.jpg

Bárt před odjezdem na logopedii, ve svém novém svetru, který mu sluší:-)

 

Vrátili jsme se do Liberce, já jsem doma zjistila, že jsem ještě pořád neposlala tu přihlášku na pobyt s ranou péčí v Doksech, a tak jsme se s Bártem vypravili na poštu. Bylo to o nervy, Bárt odmítal jít požadovaným směrem a já jsem ho odmítla do kopce nést. Takže jsem ho táhla za ruku, v pravidelných intervalech mu ukazovala, kam jdeme a vysvětlovala, že TEĎ jdeme na poštu a POTOM, že bude moc běhat a chodit, kam bude chtít. No nakonec jsem ho tam dotáhla, ale stálo mě to dost sil. Nervům ale ještě nebylo konec. Když jsme zdárně odeslali dopis, tak chtěl Bárt chodit kolem zadních vchodů v Třešňové ulici, což je ulice kousek nad námi. Jenže tam nějací řemeslníci tloukli kladivem, tak jsme museli jít pryč. A když jsme tak šli kolem předního traktu, zaujal mě u jednoho vchodu inzerát na prodej bytu 3+1 v tomhle domě. Bárt okukoval vchody, tak jsem se sehnula do batohu pro papír, abych si zapsala telefonní číslo. Napsala jsem si prvních pár číslic, trvalo to fakt několik vteřin, rozhlédnu se a ... Bartoloměj byl fuč! Běžela jsem k dalšímu vchodu, myslela jsem, že se tam dívá na schody, jak je jeho dobrým zvykem, ale nebyl tam. Nebyl ani u dalšího vchodu, ani mezi auty na parkovišti jsem ho neviděla, ani nestál u pána, který zrovna něco nosil do auta, nebyl nikde. Lítala jsem tam a volala ho, znova to celé oběhla, trnula jsem, aby ho nějaký penzista nepustil do nějakého cizího vchodu, protože bych za nim nemohla. Po chvíli, kdy jsem už byla úplně zoufalá, mě napadlo podívat se o panelák níž. To naše zvíře dokázalo během té chvilky proběhnout parkoviště, seběhnout svah a teď vesele pobíhalo kolem zadních vchodů jiného domu. Úplně jsem se z toho rozbrečela. Už jsem si v duchu říkala, jak volám policii a oznamuju, že se mi ztratilo dítě - věk 3,5 roku, vypadá na 2 roky, rozum má na rok a NEslyší na jméno Bartoloměj. To by mě asi rovnou zavřeli... Hlavně, že se našel, ale já jsem z toho úplně hotová, protože netuším, jak něčemu podobnému do budoucna zabránit, hlavně se děsím, co když ho neohlídají ve školce, vlítne někam pod auto, ztratí se... Začínám chápat ty americké rodiče, co svým dětem pořizují náramky napojené na satelitní navigační systém...

Odpoledne jsem Bárta odvezla k babičce, aby si ho taky trochu užili. Nechtěl tam jíst, nechtěl se s babičkou učit, pořád vyžadoval, aby mu děda natáhl kachnu, jenže ta se už zřejmě nenávratně rozbila. Zkoušela jsem ji najít na netu, je Made in India a v Indii se dá i objednat - ovšem z velkoobchodu, takže pokud využijeme 144 kachen, můžeme do toho jít... http://www.welby.in/crazy-duck.html

Nechystáte se něko v dohledné době do Indie?:-)

 

 




Komentáře:

  1. Monika4. 6. 2010 13.15

    S logopedií je Bárt šikula, jen tak dál:-)
    Co se týká toho ztrácení, tak to už jsem s Járou taky párkrát zažila, jsou to nervy:-( On by taky neřekl jak se jmenuje, kdyby náhodou ano, tak by mu nikdo nerozuměl. Navíc bydlí "doma" s mámou a tátou...On je pokaždé naprosto klidný a diví se, proč jsem tak vytočená...Myslí si, že mám vědět, kde je. Vím, že se prodávají náramky, kam se dá napsat jméno. Jsou pěkné, třeba by Bártovi na ruce nevadil.Jára by to na ruce nesnesl:-( Nebo mu udělat cedulku na krk, nebo připnout na zip...



    odpovědět
  2. Hanka4. 6. 2010 13.21

    Ten náramek se jménem a telefonem jsme už pořídili, ale Bárt ho teda taky na ruce nechce. Takže mu ho dáváme pokud opravdu plánovaně jedeme někam "mezi lidi" - na výlet, do nemocnice na vyšetření, je to ale vždycky o tom, že ho musíme "přeprat". A pak ho musí mít pod rukávem, aby ho neviděl, protože jinak se snaží ho strhnout...



    odpovědět
  3. Martina Drijverová8. 6. 2010 17.14

    Ahoj, k té jemné motorice - připravila jsem pro děti takovou knížečku, možná byste ji s Bártem mohli využít. Ráda bych ti ji věnovala (doufám, že můžu tykat, čekám totéž). Jana Makovcová (Žlababa) knížku chválí, tak snad se trochu osvědčuje. Mohla bych ti ji předat na Palmovce, až pojedeš do Prahy, (vím o tobě všechno, čtu tvoje stránky), bydlím na Střížkově. Ahoj, Martina Drijverová



    odpovědět
  4. Hanka9. 6. 2010 14.36

    Ahoj Martino,
    spojení "vím o tobě všechno" mě teda trochu vyděsilo:-), každopádně ale díky za nabídku, potěšila v mé dnešní totální depresi (viz článek o PnP). Určitě to rádi zkusíme, v Praze budu asi příští týden, tak se můžeme domluvit a jít někam na kafe:-) Hanka



    odpovědět
  5. Simona26. 4. 2011 10.24

    Dobrý den,

    jsem učitelka speciální školy, teď na mateřské dovolené. Chtěla bych Vás požádat, zda by bylo možno poskytnout materiál k orofaciální stimulaci, který u Vašeho Bartíka provádíte, zaujaly mě pětitýdenní stimulace ježečkem, ledem i štětečkem. Jdu od května na zástup k dětem s těžkou a hlubokou mentální retardací, chtěla bych tohoto využít. Ještě jednou se omlouvám, že jsem obtěžovala, ale byla bych Vám vděčná. Děkuji Simona



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: