Doporučujeme: Stahovač videí z YouTube | Měření rychlosti internetu | Italo.cz | Zkus to jinak - logicky | Snadné sdílení souborů | Zkracovač dlouhých adres | Psí Park

Vedřiny, zpráva ze sociálky, výlet se školkou (365/161)

Datum: 11. 6. 2010 22.56 | Autor: - hk - | 1714× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 1

Středa - hajdy do školky. Tentokrát odváděl do školky Bárta Tomáš a byl to prý docela horor. Bárt nechtěl jít na zastávku autobusu, Bárt nechtěl vystoupit z autobusu, Bárt nechtěl jít do školky, Bárt se nechtěl převléknout, Bárt nechtěl ve školce zůstat. Jeden hysterický záchvatek za druhým.

Jo a to jsem ještě zapomněla, že se ráno Bartolomějovi při sledování táty, který si čistil zuby, zvedl žaludek a pozvracel se...

Já jsem zůstala doma, dočetla posledních několik desítek stran poslední části z trilogie Milénium - Dívka, která kopla do vosího hnízda. Pěkné, pěkné, pěkné. A kromě toho, že je to opravdu dobrá detektivka, tak je to i lekce ze švédské demokracie. Na naše poměry sci-fi.... Uvařila jsem, vybalila a když jsem se vypravila pro Bárta, zastihl mě telefonát z neznámého čísla. Volala paní ze sociálky, aby mi sdělila, že lékařská posudková služba posoudila Bárta v 1.stupni a že tedy rozhodnou o přiznání příspěvku na péči v 1. stupni. Okamžitě jsem jí řekla, že se odvoláme, protože to je opravdu absurdní. Vůbec nic proti  tomu neměla, nezdálo se, že by si to brala nějak osobně. Ovšem mě to její sdělení tedy naštvalo totálně... Ostatně viz tady... A to vše v kontextu včerejšího psychologického vyšetření, které dopadlo, jak dopadlo... Ach jo.

Děti ze školky byly někde venku, tak jsem si šla zkrátit čekání do cukrárny. Dala jsem si silný kafe, kdybych neřídila, dala bych si i panáka. Takhle holt jen věneček. Děti byly se školkou v lese. Jely tramvají do Lidových sadů (Bártovi se to tak líbilo, že odmítal vystoupit), a pak pokračovaly do lesa, na kopec nad Libercem. Do kopce ovšem jít náš chlapeček nechtěl, a tak ho obětavá Světlana nesla. Ale jinak se mu tam prý líbilo. Fotky od holek.

Ohřála jsem mu jídlo, ale vůbec se mu do něj nechtělo, ať jsem se snažila,  jak jsem chtěla. Po půl hodině jsem to vzdala. Protože bylo opravdu příšerné vedro, šli jsme se podívat na Šalďák na zdejší fontánky. Byly plné romských dětí:-) Bárt se tryskající vody trochu bál, ale bavilo ho sledovat zdejší mumraj.

Doma jsem do něj dostala trochu jídla, ale moc toho nebylo. Usnul a po hodině a půl nebyl k probuzení. Snědli jsme zbytek přesnídávky od oběda a šli ven, kde se už trochu zatáhlo, sem tam spadla i kapka. Autem jsme se přesunuli k babičce Doris a poreferovali o novinkách - děda Mirek radí úplatky a pozornosti...
Měli jsme s sebou Bártovu tříkolku s vodící tyčí, tak jsme mohli jít i s babičkou chvíli ven. Skončili jsme na ruprechtickém fotbalovém hřišti, kde se ale v poslední době nějak nic nehraje. Copak tady asi nakonec bude?
Ještě nesmím zapomenout - u babičky a dědy čekal na Bárta dárek - místo nefunkční kachny mu sehnali taky docela bláznivou plechovou berušku. Po natažení jezdí po stole a tykadly dokáže odhalit hranu. A protože se babičce podařilo najít maďarskou plechovou autodráhu, asi tak 35 let starou, po Bártově tatínkovi, bylo na návštěvě vyloženě veselo:-)

Autíčka a beruška

Večer nechtěl Bárt usnout, ostatně v bouřce, která přišla a trvala snad přes dvě hodiny, to ani moc nešlo. To byly ale blesky...
Při té bouřce mi došlo, že se možná Bárt nechce jíst proto, že mu jako kardiakovi není v tomhle počasí dobře... A protože nemluví, tak mi to neřekne... Ach jo.... Bio stupeň zátěže je na 3, tj. vysoká...



Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: