Doporučujeme: Italo.cz | Zkus to jinak - logicky | Snadné sdílení souborů | Služby pro Váš web | Stahovač videí z YouTube | Měření rychlosti internetu | Psí Park

Výlet na přehradu Fojtka (365/249)

Datum: 5. 9. 2010 23.29 | Autor: - hk - | 1344× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 2

Dneska ráno byla velká mlha, ale i přesto jsme vyrazili na výlet. A dobře jsme udělali, bylo celý den nádherně.

Auto stále v servisu, takže volba padla na vlak. Ne že bychom neměli vlakové nádraží na druhé straně města, takže přeprava tam trvá déle, než pak samotný pobyt ve vlaku, ale co bychom pro Bárta neudělali? Jeli jsme tedy autobusem do města na Fugnerku a odtud pak tramvají na vlakové nádraží. V tramvaji Bartoloměj uchvátil nějakou paní, která si ho vzala na klín a chtěla si s ním povídat. No, neodpovídal ji... Naštěstí to jsou jen dvě zastávky. Vlakové nádraží celé rozkopané. Sedli jsme do vlaku Regionova, naše cílová stanice Mníšek. I tady zase Bárt okouzlil jednu paní, on se pořád s někým seznamuje. A já se vždycky děsím, kdy se paní začne vyptávat, kolik synovi je, jak se jmenuje a co že nemluví atd. A jestli mu může dát čokoládu, tyčinku, jablíčko... A já musím odpovídat, že děkujeme, ale že on si určitě nevezme, protože to nejí. Copak u čokolády, to vypadám jen jako matka, která dítěti nedopřeje sladkosti, ale že nechce ani ovoce? Tomáš to řeší jednoduše - přináší hrušku domů s tím, že si ji Bárt sní "potom":-) Zato já se zaplétám... 

Dopravní prostředky se Bártovi líbily, nejvíc asi ale stejně autobus. Vlak byl překvapivě hlučný, a i když Bárta bavilo sledovat dění za oknem (příp. pozorovat tu paní naproti, co nabízela hořickou trubičku), tak měl stejně pořád dlaně na uších. Vystoupili jsme v Mníšku a šli jsme k přehradě Fojtka. Pořád jsme Bárta motivovali vodou, která ho tam čeká, ale bylo to docela těžké. On chce prostě vždycky na druhou stranu, než potřebujeme. Zastavili jsme se na hřbitově, prolítal se mokrou trávou a musel se převlékat. Ještěže na výlet nosím už i dvoje boty...

Přehrada dobrá, hlavně hejna kaprů nad hrází, to jsem asi ještě neviděla. Házeli jsme jim rohlík, vypadalo to jak rojení piraní. A když nějaký kus připlouval, hřbetní ploutev nad hladinou, no Čelisti hadr:-) Bártovi se na hrázi líbilo, a tak jsem toho využila a při krmení šupináčů  se naobědval i on. Kapři zabrali, Bárt skoro všechno snědl. Ale odmítal pít, nevzala jsem jeho plastový hrníček... Z lahve nepije, víčko od termosky i skleničku od přesnídávky odmítl.

 

Pokračovali jsme do Fojtky, se zastávkou u rybníčka nad přehradou, který měl vysoký přepad. Ačkoliv hluk tu byl několikanásobně větší, než ve vlaku, Bártovi to nevadilo.

 

Ve Fojtce se zasekl u potůčku a nechtěl jít dál. Nakonec ho musel táta vzít na záda. Vylezli jsme do kopce ke golfovému hřišti a pomalu se přesouvali k Radčicím. Ale hodně pomalu. Domů jsme to měli 5 km a vypadalo to na celodenní výlet. Když Bárt prostě musí šlehat větvičkou do louží, chodit na druhou stranu, než máma s tátou, vztekat se, že ho nikdo nechce nést atd.  Jednou se dokonce sebral a odešel pryč. Vůbec mu nevadilo, že nás nevidí, udělal PAPA a šel...  Bylo to poměrně únavné... Naštěstí táta měl víc síly a energie, než máma. 

A další šťastná náhoda - když jsme docházeli do Radčic, zahlédli jsme autobus MHD - a na ten Bárt slyšel, hned se dal do běhu a pěkně jsme ho chytili (v neděli totiž jezdí bus tak jednou za hodinu až dvě). Jinak bychom asi byli na cestě ještě teď. Takhle nás autobus odvezl pěkně skoro až domů, nádhera. Stavili jsme se ještě u nás na sídlišti v Tescu, zrovna tu dvě mladé policistky s dvěma tvrďáky z bezpečnostní agentury za zády řešily romskou rodinnou bandu, která se zřejmě nechala v sámošce chytit. Bárt se naštěstí tentokrát s nikým neseznamoval, byl už docela utahaný.

V půl 4 jsme byli doma. Výlet dobrý, ale chtělo by to nějakou vyřešit Bártovu spolupráci. Asi jsme ho málo motivovali. Ale i má síla a invence mají své meze...  

 

Abych se vyhnula konfliktu u jídla, svačili jsme v koupelně u sprchy. Jo, není to výchovné, ale funguje to. Zase to pěkně celé snědl. A dobrý trik se mi povedl u večeře. Bárt už chtěl kaši v půl sedmé, jenže po první lžičce se rozhodl, že bude stávkovat. A nejedl. Chvíli jsem ho nechala, pak to zkoušela, marně. Nakonec jsem mu řekla, že jestli mu tahle kaše nechutná, že mu udělám jinou. Šla jsem do kuchyně, kaši přelila do jiné misky, vzala lžičku jiné barvy - co myslíte? Snědl ji v pohodě celou... To naše tvrdohlavé dítě zřejmě nechce ustoupit ze svého rozhodnutí, byť je to pro něj nevýhodné. Když řekne, že jíst nebude, tak nebude. Leda by máma nějak ustoupila, aby to nebyl on, kdo vyměkl... Ach jo.  

Večer dobré, usnul brzo, někdy před půl 8. Pustila jsem si k prádlu Večer na téma povodně na čt2. Tak to bylo tedy drsné...

Fotky jen z mobilu, zapomněla jsem si nabít baterky. Tomáš foťák sice měl (byť ho málem zapomněl ve vlaku), ale nevyfotil skoro nic... 

 




Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: