Doporučujeme: TV program | Snadné sdílení souborů | Služby pro Váš web | Zkracovač dlouhých adres | Stahovač videí z YouTube | Zkus to jinak - logicky | Měření rychlosti internetu

Sranda s tlustým chlapečkem

Datum: 8. 3. 2011 10.17 | Autor: - hk - | 1772× | Kategorie: Já, Bartoloměj a svět kolem | Komentáře: 5

Jako dítě jsem byla soutěživý typ. Pořád jsem luštila nějaké křížovky a hlavolamy, sbírala ústřižky, obesílala fotografické soutěže. Občas jsem vyhrála knihu, občas jinou drobnost a měla jsem z toho radost. Když přišel internet, tak jsem zkusila pár internetových soutěží, ale nějak mě to přestalo bavit. Maximálně občas zkusím vyhrát lístky do Činoherního klubu:-)

Nedávno ale Tomáš donesl nákup a tam na velkém balení Nescafé byl nápis: Vyhrajte originální sedací vak Fatboy! To je přece taková ta velká věc naplněná polystyrenem, něco jako doma máme, ale větší, uvědomila jsem si. Kdysi jsem na něj narazila na internetu a byl nechutně drahý. To by se mohlo Bártovi líbit. Vyhrává každá 32 sms, cena 7 kč. No tak jsem v náhlém pominutí smyslů vzala telefon a esemesku poslala. Vzápětí mi přišla odpověď: "Vyhráli jste fatboye, pošlete nám adresu a spoustu osobních údajů, další informace najdete na těch a těch stránkách". Odeslala jsem a na stránkách se dočetla, že ceny budou rozesílány po skončení soutěže v dubnu. Tak jsem to pustila z hlavy, žiju přece jen bližšími událostmi.

Jenže - včera byl ve schránce lístek, že mám na poště 10kg balík. Už jsem dlouho nic neobjednávala, že by ten vak? A tak jsem se dnes vydala - autem - k naší asi 400 m vzdálené poště. Vystála jsem frontu, paní pak balík dlouho hledala a nakonec mi řekla, ať jdu pěkně ven, že bych to dveřmi nepronesla. Zatrnulo mi. Paní pošťačka mi zadními dveřmi pošty podala ... BALÍK! Věc velkou asi 55x55 cm a vysokou mě po prsa. Vytřeštila jsem oči. Následujících 10 minut jsem se to pokoušela nacpat do auta. Marně. Nešlo to ani předními, ani zadními dveřmi, dokonce ani kufrem. Škoda, že nemám foťák. Možná by se to dalo vybalit - jenže čím? Nůž ani nic podobného v autě nemám a s něčím takovým přece nejsem schopná jít nakoupit do Tesca... No nakonec jsem zamkla auto, nechala ho před poštou a po vzoru afrických žen dala balík na hlavu a odkráčela ladným krokem přes sídliště směr domov. Zájem kolemjdoucích jsem vzbuzovala veliký, zvlášť, když mi začal balík brát vítr. Důchodci si na mě ukazovali!:-) Zvládla jsem to, celou cestu jsem se ovšem modlila, aby se balík vešel do výtahu. Snad na centimetr přesně.

 

 

Dotáhla jsem ho s velkými obtížemi do bytu (máme dveře šedesátky), vybalila a rozesmála se. Co my budeme s touhle věcí v našem 1+1 dělat? Myslím ale, že Bárt si pytel oblíbí okamžitě. A prý se na něm dá nouzově i spát:-) Jdu si uvařit kafe, lehnu si do fatboye a budu vymýšlet, čeho se doma zbavíme, aby měl náš "tlustý chlapeček" místo:-) A taky si říkám, jestli bych ho neměla dát jako opožděný dárek Tomášovi ke včerejšímu svátku, aby se s ním rychleji smířil:-)

 

 




Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: