Doporučujeme: Zkus to jinak - logicky | Snadné sdílení souborů | TV program | Italo.cz | Služby pro Váš web | Zkracovač dlouhých adres | Stahovač videí z YouTube

Kniha: Motorická výkonnost dětí s lehkým intelektovým postižením

Datum: 4. 5. 2015 23.14 | Autor: - hk - | 1611× | Kategorie: Hračky a pomůcky | Komentáře: 0

Občas píšu recenze i na odborné knihy...:-)

Pokaždé, když navštívím své nejoblíbenější kulturní místo v našem městě, tedy krajskou vědeckou knihovnu, neopomenu se zastavit u police s novinkami, a to jak s beletristickými, tak s odbornou literaturou. Zajímají mě publikace z oblasti vzdělávání, hlavně speciálního školství, neb na nich mám osobní zájem. Tentokrát padla volba na knihu, která se zabývá tělesnou zdatností dětí s lehkým mentálním postižením.
Oficiální anotace:
Práce se věnuje motorické výkonnosti a dynamice jejích změn za jeden rok u žáků základních škol praktických mladšího školního věku s ohledem na etiologii a stupeň jejich intelektového postižení. Hodnocení vybraných motorických schopností kondičního i koordinačního charakteru je pro autorku pouze východiskem, neboť jejich rozvoj sleduje v závislosti na individuálním intelektovém postižení dětí a zamýšlí se také nad sociálními determinantami rozvoje pohybových schopností této části školní populace.

Autorka se v úvodní části knihy věnuje, a to zcela logicky, otázkám intelektového postižení – definicím, klasifikaci, etiologii, charakteristikám. Musím ocenit, že se  v knize používá termínu „intelektové postižení“ (dále jen „IP“, překlad amerického „intellectual disability“),  a nikoliv „mentální retardace“, jak je dosud poměrně obvyklé.  Lidé s intelektovým postižením tvoří zhruba 2-3% světové populace, z toho cca 80-90% jsou lidé s lehkým intelektovým postižením, kterému se také věnuje v knize největší pozornost.  V této kapitole mě zaujalo rozdělení osob s IP na typ instabilní a typ inertní. Instabilní typ se vyznačuje zvýšeným neklidem, nesoustředěností, dráždivostí, impulsivním chováním, útočností. Naopak inertní typ je pak pomalý, těžkopádný, apatický, se sklony k nečinnosti, málo aktivní.
Další část knihy se věnuje základní škole praktické, protože základním předpokladem pro výzkum, který autorka dále předkládá, je to, že děti s lehkým intelektovým postižením se vzdělávají právě v tomto typu školy. Možnost integrace, či inkluzivní školství, autorka nepředpokládá a neřeší, což mě tedy poněkud mrzí, neb moje vlastní aktuální zkušenost je jiná. I proto mě zaujal výčet žáků, kteří do praktických škol chodí: kromě dětí s diagnostikovaným IP je tu totiž velké množství dětí romských dětí, dětí z nevyhovujícího (nepodnětného) sociokulturního prostředí  - diagnostika mentálního postižení je u nich přinejmenším sporná. Další kategorii tvoří děti s různými psychickými poruchami, poruchami učení, dětí dlouhodobě nemocné, narůstají děti s autismem, poruchami chování, děti zneužívající návykové látky, děti, se kterými si v běžných školách nevědí rady. Super, nejlepší místo pro výchovu a vzdělávání…
Nejobsáhlejší část brožury se věnuje výzkumu autorky, která porovnávala motorické dovednosti dětí z praktických škol s dětmi z běžných škol základních. Zvolila si k tomu jeden ročník dětí, děti zhruba 10,5 let staré. Oslovila všechny praktické školy v Praze, z 24 škol se nakonec výzkumu zúčastnilo 17 praktických škol (1 škola se odmítla zúčastnit, zbytek nedisponoval vhodnými prostorovými podmínkami). Komparativní vzorek pak tvořily děti ze tří pražských běžných základek. Výzkumu se zúčastnilo v 1.etapě 153 žáků praktických a 99 žáků normálních základních škol. Testování se opakovalo o rok později, počet žáků v obou skupinách se z nejrůznějších důvodů poněkud snížil. Vzhledem k různorodosti žáků v praktických školách byli tito ještě rozčleněni na skupiny – v první byly děti zřejmě s normálním intelektem, leč zanedbané a sociálně znevýhodněné. Ve druhé děti s více hendikepy, ve třetí pak děti s „pouhým“ mentálním postižením.
Ukázalo se, že v Česku, na rozdíl například od anglosaského světa, neexistuje žádná metodika ani standardizované testy pro děti s hendikepem. Autorka tedy vybírala diagnostické nástroje sama a testová baterie pak byla následující:  Skok daleký s odrazem z místa snožmo; Leh – sed opakovaně; Běh 12 minut; Člunkový běh 4x10 metrů. Dále pak se zkoumala pohyblivost prostřednictvím hlubokého předklonu v sedu snožmo.
Koordinaci pak hodnotily tyto cviky:   Nerytmické bubnování; Asynchronní a asymetrické pohyby pažemi; Výdrž ve stoji na jedné noze se zavřenýma očima; Přeskoky přes švihadlo; Sestava s tyčí; Skok daleký vzad; Skok na cíl.
Examinátorka se snažila děti maximálně motivovat, na testování bylo potřeba hodně času, klid, vhodné prostředí atd.  No upřímně, neumím si to moc představit… Když si vzpomenu na svou motivaci v tomhle věku na základní škole, kdy se půl třídy hodilo marod, když se měla běžet patnáctistovka.. Vůbec se nedivím, že některé disciplíny děti vůbec nedávaly… Dvanáctiminutový běh byl samozřejmě mezi nimi. Polovina dětí nezvládla přeskok přes švihadlo.
Statistiky, tabulky, porovnávání výkonů a jejich hodnocení tvoří další část knihy. Přiznávám, většinu jsem zcela přeskočila. Mám vzdělání ryze humanitní a vzorečky tohoto typu mě poněkud děsí… Přesný součet nepřesných čísel… Ale technicky a matematicky zaměření čtenáři určitě ocení… Tabulek je ostatně plné připojené CD…
Důležité pro mě pak bylo celkové shrnutí a výsledky. Podle očekávání, děti s LID ve většině testů zaostávaly za zdravou populací. Autorka se snaží postihnout, v čem tkví příčiny nižších výkonů. Velkou roli hrají samozřejmě specifika zdravotního stavu dětí (přidružené zdravotní problémy), jejich fyziognomie (bývají menší, mají vyšší BMI, což plyne z životního stylu), mají problémy s koordinací pohybů, příp. s pochopením zadání. Co mě ale překvapilo, to byly nedostatečné podmínky prostředí. Většina zúčastněných praktických škol měla jen velmi malé tělocvičny, ev. jen jakési cvičební prostory, chybějí venkovní hřiště, materiální vybavení je také nedostatečné. Jen asi 30% praktických škol hodnotí podmínky pro tělocvik svých žáků za dobré. Alarmující je nedostatečná aprobovanou a kvalifikace učitelů tělesné výchovy na praktických školách (jen 11 % pedagogů na druhém stupni škol je plně aprobovaných). Pohybovým aktivitám je v praktických školách přikládán obecně malý význam. Chybějí mimoškolní pohybové aktivity pro žáky praktických škol. Pokud přidáme další přidružené problémy – nemožnost zapojit děti s IP do běžných sportovních oddílů, diskriminace ze strany většinové společnosti,  nezájem řady rodin o sport, hypokinetický životní styl většinové populace - nečekají děti s IP v oblasti tělesné zdatnosti  zrovna optimistické vyhlídky.
Doporučení pro praxi:
  • Zlepšit přístup učitelů, tj. řešit otázku jejich kvalifikace – ať už při přípravě na pedagogických fakultách, tak v kursech celoživotního vzdělávání.
  • Žák by měl mít individuální pohybový program, který bude respektovat jeho schopnosti a možnosti, motorické schopnosti a dovednosti žáků by měly být pravidelně testovány a rozvíjeny.
  • Zatraktivnit obsah tělesné výchovy – zařazovat zábavné, netradiční, motivující, dobrodružné, prožitkové aktivity. Vzbudit zájem žáků o sportovní aktivity, zlepšovat jejich tělesnou zdatnost a koordinaci, najít jim mimoškolní aktivity, které mohou mít jako celoživotního koníčka.
  • Zvýšit nabídku mimoškolních pohybových aktivit – kroužky s kvalitními lektory.
  • Pořádat sportovní dny spolu se zdravými vrstevníky, organizovat víkendové, prázdninové akce. Zapojovat děti do Českého hnutí speciálních olympiád.
  • Zapojovat rodiče i celou komunitu.
  • Zavést v praktických školách funkci koordinátora pro využívání volného času, který bude zprostředkovávat informace o akcích ve škole, mimo školu, v regionu, v neziskových organizacích, sportovních klubech a koordinovat zapojení žáků do těchto aktivit.
  • Rozpracovat teorii, didaktiku a metodiku tělovýchovných a sportovních aktivit osob se sníženými intelektovými schopnostmi.
Knížka Motorická výkonnost dětí s lehkým intelektovým postižením byla pro mě dost inspirativním čtením, a to přesto, že jsem výzkumnou část knihy prakticky pominula. Některé souvislosti jsem předtím vůbec neviděla, nebo je nepovažovala za důležité. Ujasnila jsem si význam pravidelné fyzické aktivity u dětí s IP a dala si předsevzetí, že na tom zapracujeme…  A tak asi  vyrazím koupit Bartolomějovi švihadlo…
Alena Lejčarová:  Motorická výkonnost dětí s lehkým intelektovým postižením
  • Nakladatel: Karolinum
  • ISBN: 978-80-246-1843-2, EAN: 9788024618432
  • Popis: 1× kniha, 1× CD, brožovaná, 192 stran, 14,3 × 20,4 cm, česky
  • Rok vydání: 2011 (1. vydání)

http://naskokjinam.blogspot.cz/2015/05/alena-lejcarova-motoricka-vykonnost.html

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: