Doporučujeme: Zkracovač dlouhých adres | Italo.cz | Snadné sdílení souborů | Stahovač videí z YouTube | Měření rychlosti internetu | Zkus to jinak - logicky | TV program

S Ranou péčí v Doksech (září 09)

Datum: 7. 9. 2009 22.45 | Autor: - hk - | 2621× | Kategorie: Přednášky, semináře | Komentáře: 0

 

Liberecká Raná péče uspořádala pro své klienty, rodiny dětí s postižením, prodloužený víkend v Doksech u Máchova jezera. Pobyt se konal v hotelu Bellevue, zúčastnilo se ho celkem 13 rodin a celá akce byla realizována za štědré podpory norských fondů. Měli jsme možnost se s Bartolomějem zúčastnit, tak mi to nedá nepodělit se se svými zážitky.

Co jsme v Doksech od čtvrtka do neděle dělali? Bylo toho opravdu hodně, nabídka aktivit byla pestrá a pečlivě vybraná. Ve čtvrtek kolem poledne jsme se začali sjíždět do hotelu, kde už na nás čekaly poradkyně z rané péče se základními informacemi o pobytu. Po obědě jsme vyrazili na procházku do Starých Splavů, podívat se na bazén v hotelu Bezděz, kde jsme měli v příštích dnech rezervovány volné hodiny. Cestou zpátky jsme málem zmokli, bohužel počasí se nám trochu zkazilo. Odpoledne bylo věnováno přednášce o chirofonetice (Mgr. Eva Milková). Vzhledem k tomu, že jsem ji už absolvovala před pár měsíci v rané péči, vyrazil na přednášku Tomáš a docela se mu to líbilo. Většinu rodičů přednáška zaujala, volné termíny na individuální konzultace byly rychle rozebrány. My jsme se konzultací nezúčastnili, už minule jsem s paní přednášející konzultovala možnosti využití téhle terapie u dítěte s těžkou srdeční vadou. Ukázalo se už tehdy, že u chronických onemocnění typu epilepsie nebo právě srdeční vada by se mělo postupovat velice pomalu a obezřetně a nejlépe vše ještě konzultovat s příslušným specialistou. Navíc tedy musím přiznat, že mě tahle metoda zas až tak neoslovila. Pokud Vás ale chirofonetika zajímá, mrkněte sem: http://www.zszahradka.cz/vyuc-metody/chirofonetika.htm. Většině rodičů, kteří individuální konzultace absolvovali, se chirofonetika dost líbila, hodně dětí se zklidnilo a začalo opravdu na masáže reagovat.

Čtvrteční odpoledne rychle uteklo, děti se seznamovaly s prostředím hotelu a okolí. V jídelně měly deti připravenou velkou krabici nových hudebních hraček, které byly zvlášť během jídla vždy v permanenci, navíc tu byly připravené i dvě studentky, ochotné děti na chvíli pohlídat, nebo si s nimi zahrát nějakou hru. Byla tu i velká tělocvična, která byla plná nejrůznějších pomůcek (např. trampolína, kuličkový bazének, velké míče, prolézací tunel, dotykové deky, hudební nástroje atd.), vyblbnuli se tu i zdraví sourozenci. K hotelu přiléhala velká zahrada s bazénem (ten však vzhledem k počasí nevyzkoušel nikdo), vedle něj stála v přístřešku i vířivka, kterou rodiny mohly volně využívat.

Po večeři se rodiče sešli v tělocvičně, vyslechli přivítání a organizační pokyny a začal originální seznamovací večer - konzultantka Milena totiž celé odpoledne videokamerou točila jakési mini-medailonky o každé rodině. Krátký snímek byl pak večer promítnut a rodiče pak informace ústně doplnili. Bylo to poměrně originální. Po večírku následovala volná zábava, studentky hlídaly na chodbách, jestli se odněkud neozývá dětský pláč a rodiče se mohli věnovat diskusím s ostatními. Bylo to velmi zajímavé, probíraly se zkušenosti z hospitalizací, z pobytů v lázních, názory na jednotlivé specialisty v kraji, veselé historky s dětmi, rady na školky a školy apod.

V pátek dopoledne se konaly individuální konzultace (chirofonetika, logopedie a fyzioterapie), kam se rodiče s dětmi zapisovali, děti i maminky mohly využít nabídky výtvarné dílny a vytvořit si něco vlastníma rukama. Kromě toho byl ve Starých Splavech k dispozici bazén (voda tedy trochu studená) a před obědem ještě proběhla přednáška na téma Bazální stimulace. Vzhledem k tomu, že náš Bartoloměj je hyperaktivní a podobné metody nás tím pádem míjejí, vyslechla jsem ji jen z čirého zájmu. Dostalo se mi doporučení na jeden zklidňující cvik (jakési půlkruhové houpání v náručí), uvidíme. Individuální konzultaci jsme pro tuto metodu tedy také nevyhledali. Každopádně více informací zde: http://www.bazalni-stimulace.cz/. Pro ležící děti to může být rozhodně hodně zajímavé a podnětné.

Po obědě se ve velkém stanu na zahradě konala prezentace firem Otto Bock a Setrans. Pro nás byla zajímavá především nabídka hraček a drobných rehabilitačních pomůcek, rodiče s dětmi s kombinovaným postižením se zase více zajímali o různé vozíky, sedátka a podobné pomůcky. Vedle stanu pak vyrostla improvizovaná ohrada, kam odpoledne přivezli dva koně. Děti si je mohli hladit a později i vyzkoušet jakousi malou lekci z hipoterapie. Bartoloměj po třech měsících našel odvahu sednout si na koně (od června jsme nejezdili, protože náš kůň začal řehtat a Bárt se ho hrozně bál), tak snad mu to vydrží.

Odpoledne se pak uskutečnila Drum session - společné bubnování, ze kterého byly děti nadšené. Já jsem tuhle zábavu už znala, shodou okolností jsme stejného bubeníka měli loni v listopadu na setkání našeho občanského sdružení Willík v Krkonoších (a budeme mít zase letos na podzimním setkání) - viz. http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Mym-nejoblibenejsim-nastrojem-je-plechova-konev-rozhovor-s-Petrem-Susorem-nejen-na-tema-drum-circlu~04~cerven~2009/ . Děti to bavilo, rodiče byli nadšení, je to neskutečný relax. Našemu Bartolomějovi se to líbilo do okamžiku, kdy se do rytmu bubnů začalo zpívat. Ta vokalizace mu moc neseděla, takže jsme vyklidili pole. I tak ale vydržel skoro 45 minut (celá muzikoterapie trvala skoro dvě hodiny).

Po večeři se konala přednáška Handle, kterou předcházelo velké očekávání. Vedli ji Jana a Paul Baptie (více viz: http://www.rozvijejse.cz/handle/index.htm), já jsem dorazila pozdě, protože Bárt nechtěl usnout. Musím říct, že jak jsem se na tuhle přednášku těšila, byla jsem z ní trochu rozpačitá. Přišlo mi to ne úplně systematické (což je možná možné přičíst i tomu, že přednáška se konala od 20:30 do 23 hodin), trochu mě zarazily odborné poznámky přítomných specialistek (fyzioterapeutka měla docela vážné námitky k použití některých technik u např. hypotonických dětí, logopedka zase vcelku logicky ukazovala na mezery v možnostech užití u dětí s určitou fyziologickou vadou), některé věci se na můj vkus rozebíraly zbytečně podrobně, na jiné se pak nedostalo... Mohl to být samozřejmě jen můj pocit, každopádně jsme se s rodiči po přednášce shodli, že uvidíme, jak to bude vypadat při individuální konzultaci.

Individuální konzultace v Handle nás čekala hned v sobotu ráno a můj náhled na Handle poměrně vylepšila. Už předem jsme vyplnili a odevzdali několikastránkový dotazník, který se zabýval jednotlivými projevy Bartolomějova chování, co mu vadí, co dělá rád, v čem má problémy apod. Jana a Paul se pak snažili navázat s Bartolomějem kontakt, resp. ho zaujmout, což vzhledem k tomu, jak se Bárt rád předvádí, docela šlo. Hrál si s hračkou-včelkou, chodil do kola a hladil nás, blbnul, nechal se různě oťukávat a tak. Na přímé dotazy teda ale zrovna moc nereagoval. Nakonec se přece jen většina konverzace odehrávala přes rodiče. Odnesli jsme si pár tipů, co by se s Bartolomějem dalo dělat, většinou to byly techniky, které se Bártovi vcelku líbily (resp. apriori je neodmítal), takže je určitě vyzkoušíme. Podepsali jsme prohlášení, že nikomu nic neprozradíme, tak víc se o tom už asi rozepisovat nebudu. Jsem na to docela zvědavá, i když s pokračováním tak úplně nepočítám, Ostravsko je od nás přece jen hodně daleko a ani finanční stránka není úplně od věci. Líbilo se mi ale, že mi nikdo z lektorů své služby nevnucoval, opravdu jsem cítila snahu o pomoc. Uvidíme.

Další individuální konzultací, kterou jsme absolvovali, byla logopedie u dr. Jancíkové, se kterou jsme zhruba před rokem spolupracovali při orofaciální stimulaci. Dostali jsme tipy, jak strukturovaně s Bartolomějem pracovat, jaký používat ton, slovník a gesta (mám s tím trochu problém, sama téměř negestikuluju a bráním se tomu na Bartoloměje křičet... Ale asi to jinak nepůjde). Bartoloměj pak s paní doktorkou pracoval sám, my šli ven, a docela to prý fungovalo. Každopádně vydržel neskutečně dlouho sedět u stolečku. Já s Bártem strukturované učení dělám, ale asi ne tak často a tak správně, jak by se mělo. Zapracujeme na tom. (Hned včera jsme ale uplatnili první radu - sebrali jsme Bártovi dudlík. Usnul i bez něj...)

Ostatní děti, které zrovna nebyly na konzultacích, mohly v sobotu dopoledne absolvovat soutěže, kterou pro ně konzultantky a studentky připravily. Zkusili jsme to s Bártem v mezidobí, šlo o různé chození po předmětech, házení věcí, strhávání, houpání v síti apod. Každé dítě nakonec dostalo diplom, medaili na krk a nějakou drobnost. Odpoledne opět probíhaly terapie a konzultace, k tomu byl společný program zaměřený na stimulaci zraku. Spousta svítících a barevných pomůcek v setmělé místnosti, bylo to moc zajímavé, protože s něčím podobným jsem se do styku dostala poprvé. Sice jsem u některých hraček měla pocit, že z nich dostanu epileptický záchvat, ale to bylo asi jen subjektivní.

Opět byl k dispozici bazén a vířivka. Odpoledne pak ještě dorazila paní s několika psíky na canisterapii.

 

V Doksech na náměstí ve stejnou dobu probíhala oslava Dožínek, tak jsme vyrazili i tam. Podařilo se nám natrefit na výborné loutkové představení pro děti, shlédnout řadu zvířátek (Bartoloměj byl unešen z včel ve skleněném úle, jinak se jich totiž bojí, ale tady se nemohl odtrhnout), ochutnat nějaké místní speciality atd.

Po večeři jsme ještě zvládli vyzkoušet i místní vířivku. Bylo to moc fajn, protože jsme v ní byli sami, nemuseli jsme víření vůbec zapínat (Bartoloměj se toho hluku a bublinek bojí) a jen jsme si užívali horké lázně.

Na zahradě hotelu se mezitím začal chystat večerní program, tj. opékání selete. Opékalo se až do pozdních večerních hodin, mezitím se diskutovalo, pekly buřty, děti si hrály. Vyvrcholením večera pak bylo pouštění čínských lampionu štěstí (http://www.lampionystesti.cz/?gclid=CP3zo4HC35wCFQESzAodL2L8kQ): každá rodina dostala jeden a mohla si na něj napsat své tajné přání a pak ho vypustit. Bylo to nádherné, jen našeho Bárta to strašně rozesmutnilo, jak ty balony odlétaly a začal hrozně plakat. Nebyl k utišení, dokud poslední balon neodletěl (anebo neshořel). On ta loučení prostě špatně nese...

V neděli už čekal jen závěrečný bod programu - vyhlídková jízda parníkem po Máchově jezeře. Bohužel Bartoloměj se probudil se zvýšenou teplotou a značně rozmrzelý, tak jsme tenhle bod vynechali a jeli domů. Bárt celé nedělní odpoledne prospal, ale jinak byl OK.

Musím říct, že tohle setkání se velmi vydařilo. Prostředí příjemné, všichni zúčastnění milí a vstřícní, obsluha hotelu velmi tolerantní a nápomocná (jídlo se dětem podle potřeby ohřívalo, mixovalo, byly k dispozici svačinky, ovoce, pití, nikomu nevadily kočárky a vozíky na pokojích apod.) Rozhovory s ostatními rodiči pro mě byly přípravou na to, co nás ještě může čekat i školou a prozřením, že na tom vlastně vůbec nejsme tak špatně, jak se mi někdy zdá. Bártovi se tu líbilo, udělal tu pokroky - začal sám chodit do schodů bez držení se zábradlí a taky tu poprvé jedl mixovaný guláš:-)

Takže ještě jednou díky liberecké Rané péči za uspořádání. Pokud budeme mít možnost se v budoucnu něčeho podobného znovu zúčastnit, nebudeme váhat ani minutu.

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: