Doporučujeme: Bazar | TV program | Snadné sdílení souborů | Stahovač videí z YouTube | Služby pro Váš web | Zkracovač dlouhých adres | Měření rychlosti internetu

Dovolená, den 2. Ostřihom, muzikoterapie (365/229)

Datum: 27. 8. 2010 23.30 | Autor: - hk - | 1676× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Ráno se ukázalo, že zdejší systém vydávání jídla je značně chaotický. Poslala jsem Tomáše s Martinou na snídani, že s Bártem dorazím později a vystřídáme se  - jenže ani po půl hodině ještě neměli na stole pečivo a nakonec si pro něj museli jít. A takhle (v mnohem horších podobách), to přetrvalo až do konce týdne... A nevedou tu čaj - už jste někdy snídali teplou vodu se šťávou? Pokud ne, navštivte hotel Panorama...

Na dnešek byl víceméně volný program, a tak jsme se po snídani sebrali a s Martinou a Bártem vyrazili do Štúrova. Tomáš potřeboval něco aktualizovat na počítači. Zaparkovali jsme u mostu přes Dunaj, Bartoloměj ukázal, že chce na most, a tak jsme místo do Štúrova šli do Maďarska. Prošli jsme se podél Dunaje a pak se vydali k dominantě - katedrále nad městem. Cestou nás ale dost zdržela jedna kašna:-) 

Návštěva v maďarské Ostřihomi:

Cestu nám poradili Kreníkovi, které jsme potkali cestou. Zvolili jsme tzv. "kočičí stezku" - strmé schody po stráni. Bárt byl líný a nechtělo se mu, musela jsem vynaložit veškerou fantazii, abych ho motivovala a nemusela ho nést. Podařilo se. U velkých katedrálních vrat nám pak ochotně zapózoval. 

U katedrály hrál pán na dvě flétny, to se Bártovi líbilo. Zašli jsme i dovnitř, jenže tady se náš chlapeček snažil zhášet zdejší svíčky zapálené za zemřelé, tak jsem ho musela vynést. Našel si náhradní zábavu - v obchodě se suvenýry měli větrák... Škoda, že nebylo moc pěkné počasí, fotky se moc nevydařily... 

Dolů nás Bárt ukecal, a protože už jsme trochu spěchali, tak se skoro celou cestu nesl. I Martina si vyzkoušela, co je to nosit dítě za krkem:-) Obědvat se mu ale moc nechtělo. Kupovanou přesnídávku odmítl, šla jsem mu tedy namixovat rizoto, které jsme měli k obědu my ostatní, nezabralo to, a to ani pod záminkou, že budeme jíst v autě. 

Tomáš vzal Bárta ven a my s Martinou jsme si udělaly siestu. Jenže pak se vrátili s nápadem, že se budou koupat v bazéně, protože tam právě naskákalo několik maďarských puberťáků a Bárt že chce taky. Šla jsem se tam podívat a zatrhla jsem jim to, čímž jsem je naštvala oba. Ale já opravdu nehodlám strávit jediný týden dovolené za celé prázdniny někde na infekčním v nemocnici ve Štúrově, kde na mě budou mluvit maďarsky. Anebo v lepším případě týden v hotelu se zvracejícím Bártem. Protože on se té vody napije, a ne že ne. Anebo si aspoň dá ruku z té vody do pusy. A do toho bazénu celé léto prší... (to je ta lepší varianta). Bárt se vztekal, do toho ujo Kunák začal se svým oblíbeným koníčkem -vypouštěním raket. Nějak to nechápu, polovina dětí s WS se bojí ohňostroje a podobných zvuků... Ale už jsem ho zažila dvakrát v Tatrách, tak mě to nemůže překvapit.... Navrhla jsem tedy operativně, že se pojedeme vykoupat do Štúrova do termálních lázní Vadaš. Bleskově jsme se sbalili a vyrazili. Jenže už cestou začalo pršet a v dálce se blýskat, po příjezdu ke koupališti se strhla průtrž mračen, tak jsem to raději obrátila. Měla jsem docela dost práce dostat se domů, šíleně lilo, stěrače to nebraly, všude velké louže, hromy, blesky. Jak později prohlásil Tomáš Kratochvíl: "Ty rakety, to bylo hrozné, ale ta bouřka potom, to bylo strašné. Agresivní, hlučné, bál jsem se".

Odpoledne přijely obě muzikoterapeutky a ačkoliv měly za sebou pernou cestu od 4 hodiny ranní, rozhodly se, že před večeří udělají první seznamovací hodinu muzikoterapie. Většina dětí totiž po bouřce bloumala hotelem a nevěděla, co podniknout. Muzikoterapie se opravdu vyvedla, vydrželi jsme tam i my s Bartolomějem. Dana Pšeničková je skvělá, to už vím dávno, už s námi přece jen několikrát byla, ale Věra Korhoňová ji zdárně sekundovala, hrála na kytaru a děti si neskutečně získala. Chvilku to tedy trvalo, než se děti osmělily, ale pak se smály a tancovaly, a to včetně těch slovenských dospěláků. Třeba Igor tančil, jeho maminka zírala a smála se, že mu bude asi muset dát večer prášek, jak ho budou bolet záda:-)

Muzikoterapie pokračovala i po večeři, děti se dozvěděly, jak z běžných předmětů typu skořápky od ořechů, kokosů, pistácií nebo potrubních trubek vyrobit hudební nástroje. Znělo to zajímavě. Jsem ale bohužel na tyhle věci totálně levá...

Muzikoterapie

 

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: