Doporučujeme: Stahovač videí z YouTube | Bazar | Zkracovač dlouhých adres | TV program | Služby pro Váš web | Italo.cz | Měření rychlosti internetu

Na svatém Kopečku (365/227)

Datum: 27. 8. 2010 14.31 | Autor: - hk - | 1454× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Další zpětný zápis do deníku...

V noci lilo, bouřka. Ráno naskládat poslední věci, zajet pro Martinu, v půl 10 jsme vyráželi. Zastávka v Praze pro tátu, má nějakou velkou tašku... Povedlo se, víc už ale neuvezeme... Pršelo, vzali jsme to na Hradec Králové, cesta dobrá. Akorát před Hradcem se Tomášovi povedlo zprovoznit GPS a ta nás navedla na nějakou mrňavou silničku, kde jsem v koloně aut nedávala trochu pozor (asi) a na jednom úzkém mostku se dostatečně nevyhnula. Odneslo to boční zrcátko, naše i protijezdce. Slečna řidička byla fakt dost naštvaná. Pěkný začátek dovolené. Cesta bez zrcátka nic moc, řídil už ale raději Tomáš. Dešti jsme ujeli a před 3 dojeli na sv. Kopeček u Olomouce.

 

Co nás sem táhlo? Martinin kamarád Bernard tu působí jako kněz (předtím byl farářem u nás v Doksanech) a Martina nám zajistila ubytování přímo v klášteře na faře. Pro nás bezvěrce fakt zajímavý zážitek. Bernard byl sympatický. Na sv.Kopečku spousta lidí, zítra tu ČT točí přímý přenos ze mše, navíc se konal den otevřených dveří. Bylo krásně, tak jsme vyrazili do zoo. S kočárkem, sice jsme kvůli tomu museli přeorganizovat celý pracně zabalený kufr auta, ale byl to dobrý nápad. Bártovi se líbilo vodní ptactvo, které chtěl krmit, nejvíc si to ale užil u koziček v dětské zoo (videa budou). Lítal tu za kozama, křičel MÉÉ, hladil a plácal je a foukal jim do uší. Pak si s tátou vylezli na zdejší rozhlednu a já si s Martinou dala v klidu kafe dole. Ještě tak před rokem bych se taky plácala nahoru, ale dnes už oceňuji každých 10 minut bez Bárta. Cestou po zoo jsme hledali indicie k jedné vypečené cachi, takže jsme zoo nakonec prolezli komplet. Bárta ještě pobavil adrenalinový chodník mezi opicemi - byla tam visutá lávka a opice se proháněly kolem. Cache jsme našli a v půl 7 mohli jít domů.

 

Nádherný večer na nádherném místě, v kostele probíhala generální zkouška i s hudbou, Bárt se hnal dovnitř a vztekal se, když nemohl k oltáři. Pozorovala jsem tu jednoho mentálně postiženého kluka s gumovou helmou na hlavě, aby si neublížil, jen o pár let staršího než Bartoloměj, říkala jsem si, že vlastně Williamsův syndrom je pohoda... 

Martina zůstala venku, aby se mohla sejít s Bernardem, my se šli ubytovat a spát. Bártovi se na faře nejvíc líbily vrzající schody a uvolněné dlaždičky na starobylé chodbě. Podařilo se mu také rozlít konvičku s vodou  na zalévání. Usnul ve čtvrt na 10 a vůbec mu nevadily zvony, které tu každou hodinu vyzváněly. Se soumrakem se tu objevilo hejno komárů, musela jsem přes dvůr do auta hledat repelent do zásuvky. Přesto ale ty potvory stihly Bárta poštípat v obličeji, vypadal hrozně.  

 

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: