Doporučujeme: Měření rychlosti internetu | Zkus to jinak - logicky | Psí Park | Snadné sdílení souborů | Zkracovač dlouhých adres | Italo.cz | TV program

Neděle 16.10. - výlet na Milíř a k vodopádům Jedlové (365/286/2011)

Datum: 25. 10. 2011 15.56 | Autor: - hk - | 1271× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Tenhle víkend měl být dle předpovědi počasí poslední letošní s pěkným počasím, a tak jsme na neděli naplánovali rodinný výlet. Vyjeli jsme brzo, už někdy po čtvrt na 9. Autem jsme se přes Bedřichov přesunuli do Josefova dolu. Tady jsme zaparkovali a po žluté se vydali do dlouhého kopce. Bárt pěkně šlapal, i když jsme samozřejmě museli používat spoustu motivačních prostředků. Ještěže tu skoro nikdo nebyl - potkat totiž dospělého s pejskem na hlavě, to by asi turisty překvapilo. Ale Bárt se tomu smál na celé kolo a zase při tom popošel notný kus cesty. Doma jsme podle GPS zjistili, že vydržel jít skoro 2 km do kopce.

 

Udělali jsme si zastávku se svačinou u Mariánských bud - tady Bárt s tátou prozkoumali rybníček a přilehlé louky. Pak jsme se fotili u "Plechového pánaboha" - zdejšího sakrálního pomníčku, v lese se Bárt i naobědval. Pak se už ale chtěl hodně nosit na koníčka. Na chvíli zabralo, když jsme pejskovi vyměnili baterky a on začal zase štěkat a hýbat svýma chromýma nohama. Nakonec jsme k prvnímu cíli náší cesty ale dorazili - byl to vrchol Milíř, jizerskohorská tisícovka, jedna z nejnovějších, po novém přeměření, předtím se udávala výška 999 m.n.m. Vyfotili jsme se tu, Bártovi se ale stejně nejvíc líbilo na nedalekém krmelci, na který vylezl skoro sám. Je to zajímavé, na schodech si pořád ještě jistý není, ale žebřík mu vůbec nevadí...

Po Milíři jsme měli namířeno na vodopády Jedlové, vzali jsme to průsekem a byla to docela náročná cesta. Místy hodně podmáčeno, ne úplně schůdný terén. Bárt se každopádně nesl skoro celou cestu. Po asi 1,5 km jsme se konečně dostali na normální cestu, cyklistickou panelovku. A z ní po chvíli odbočovala značka k vodopádům. Bárt vodu slyšel už z dálky, takže přestal trvat na nošení na koníčka a k vodě pospíchal sám. Vodopády byly vážně parádní. Byla jsem tu poprvé a docela jsem koukala. Po dni téměř bez turistů jsme si tu lidí užili, z Josefova dolu to sem není daleko. Zajímavé bylo setkání se skupinou tatínků a synů, kteří po křivolaké cestě jeli s modely terénních aut na dálkové ovládání. Auta byla vybavena navijáky, takže je vždycky někde za kořen přichytili a přitáhli, auta svítila, pípala, koukala jsem na to jako blázen...

Původně jsme si mysleli, že by Bárt mohl s tátou jet domů vlakem, ale po 7 hodinách na čerstvém povětří byl už docela unavený. Navíc už bylo i dost hodin, takže by dojeli domů pozdě, a tak jsme nakonec jeli domů standardně autem.

Byl to vydařený den, Bárt večer usnul, jako když ho do vody hodí. A máma s tátou taky...

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: