Doporučujeme: Měření rychlosti internetu | Italo.cz | Zkus to jinak - logicky | Zkracovač dlouhých adres | TV program | Stahovač videí z YouTube | Služby pro Váš web

Neděle 23.1. – chumelí se… (365/23/2011)

Datum: 23. 1. 2011 22.13 | Autor: - hk - | 1400× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Už zase sněží… Já jsem byla tak nadšená tím skoro jarním počasím minulého týdne, kdy ty haldy sněhu konečně roztály a člověk se mohl pohybovat po chodníku bez obav. Už nechci sníh… Asi Vám připadá divné, proč někdo, kdo nemá rád zimu, bydlí v Liberci… Ale já jsem mívala ráda zimu… Když jsem bydlela v centru Prahy a do práce to měla 6 minut pěšky, připadalo mi ranní sněžení romantické. A ten týden lyžování na horách každý rok, to byla krása. Po narození Bárta jsem se přestěhovala sem… První dvě zimy mě navnadily, byly skoro bez sněhu, napadl jen na pár dní, říkala jsem si, že je to i na těch horách v zimě docela pohoda. Do Bedřichova na běžky pár minut, ve městě jen mokro. Jenže od té doby je to horší a horší… A když člověk musí skoro každý den škrábat auto a odmetat sníh, neustále dávat bacha, aby si nezlámal na chodníku hnáty, nebo na něj nespadl sníh či rampouchy ze střechy, když má každý den na kalhotách a botách zaschlou sůl a Bárt věčně mokré rukavice, do toho pořád jen padá a padá a padá, už to vůbec není zábava… A to je teprve leden…

 

Dopoledne doma, vařím, Bárt s tátou maluje, zkouším na něj novou skládačku – vytiskla jsem mu fotku pračky a rozstřihla ji na půl. Bartoloměj je obrázkem nadšen, ale složení je nad jeho síly… Daří se mu jen v případě, že náhodou popadne druhý obrázek tím skoro správným způsobem. Při dalším pokusu ho ale bere klidně vzhůru nohama a vůbec mu to nevadí…

 

 

Dopoledne jsme zase docela intenzivně pracovali, zase asi 35 minut čistého času. Zdá se, že se lepšíme. Jen vytrvat. Po obědě jsme Bartoloměje asi půl hodiny pracně oblékali, nakonec se zadařilo a mohla jsem s ním jít do té chumelenice ven. Doma pořád říkal, že pojedeme někam autobusem, nakonec se mu ale líbilo brouzdat čerstvým sněhem před domem a pozorovat slečnu, která na louce házela psovi létající talíř. Pak jsme se šli podívat na hřiště, zhoupnul se na houpajdě i na skluzavce se svezl. Sněžení bylo ale docela nepříjemné a byla i vcelku zima. Ještě jsme se chvíli honili mezi stromy, to se Bartolomějovi líbilo, když jsem mu utíkala a schovávala se. Asi po hodince jsme usoudili, že je nejvyšší čas jít zase domů do tepla.

 

Odpoledne jsem v rámci tréninku vytáhla nugátový krém, chtěla jsem na radu Blanky zkusit, jestli by si s ním nechtěl Bárt patlat, když se šlehačkou jsem pohořela. Nechtěl. Vůbec ho nelákalo strčit do něčeho takového prst. Máma ať si patlá jak chce, já max. štětcem. Nakonec si jednu ruku do talíře s nutelou strčil, ale hned to chtěl zase utřít a umýt. A že by si snad nechal dát krém na pusu a olizoval ho? Tak to se máma určitě zbláznila… tak to se taky nepovedlo…

 

Tak jsme místo malování čokoládou přešli opět na tempery, pustili jsme si k tomu film pro pamětníky s Rudolfem Hrušínským, který jako účetní zdefrauduje spoustu peněz a pak řeší, jak je utratit, aby nebyl nápadný. Dost divné. Vytáhli jsme si pak k tomu z pod postele krabici se starými hračkami, které jsem tam uklidila před vánoci. Většina z nich opět slavila úspěch. V podvečer na nás na všechny padla nějaká únava, Bárt v půl šesté vypadal, že usne.

 

Večeři Bárt slupnul v půl sedmé, měl dnes co se týče jídla naprosto příkladný den – snědl všechno a bez odboru. Vana a pokus o uspání, který nevyšel. I dneska jsme uspávali skoro hodinu… Snad to bude zítra po školce lepší.

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: