Doporučujeme: Stahovač videí z YouTube | Zkracovač dlouhých adres | Měření rychlosti internetu | Italo.cz | Služby pro Váš web | Snadné sdílení souborů | Zkus to jinak - logicky

Pondělí - Co nás baví s ranou péčí? (365/145)

Datum: 28. 5. 2010 8.39 | Autor: - hk - | 1413× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 1

Tak tohle pondělí se konečně uskutečnila akce, která získala ocenění od Co nás baví v květnu - akce "Klubu rodičů liberecké rané péče - maminky se vzdělávají a děti si hrají". Dopadlo to nad očekávání skvěle. Vzdělávací akce, která se týkala zákona o sociální péči a kterou vedla paní Zimmermannová, se zúčastnilo asi 17 maminek - docela byl nával. A s sebou přivedly celkem 6 dětí, včetně Bartoloměje, který byl jediný kluk. Holčičky se krásně zařadily mezi ostatní děti v miniškolce. Je fakt, že zdravé děti byly ze začátku z přítomnosti zjevně jiných dětí trochu zakřiknuté, ale netrvalo to dlouho a už si společně kutálely míčem, klouzaly na klouzačce, skákaly na trampolíně a hrály s panenkami. Malá dvouletá holčička Nelinka "předčítala" neslyšící Helence pohádku - a ta ji nadšeně sledovala. Největším potížistou se ukázal být Bartoloměj, na kterého bylo moc dětí a málo tet, takže pořád zdrhal:-). Naštěstí venku na zahradě pracovali nějací dělníci a ti mu oknem půjčili aku-vrtačku, Bartoloměj byl štěstím bez sebe. No když jsem se uprostřed přednášky šla na děti podívat, nebyla jsem schopná rozeznat, kdo je zdravý a kdo je handicapovaný. Prostě super. Bylo fajn, že maminky byly nadosah, protože hlídací tety mohly občas přiběhnout a aktuálně dořešit svačinku, pití nebo přebalení.

Ano, nějaké drobné zádrhely se vyskytly, ale hlavně kvůli tomu, že si v rané péči nevzaly k srdci mé dobré rady:-) Takže moje informace o tom, že do mateřského centra vede výtah nějak zapadla, a tak chudáka paní Zimmermannovou, která je na vozíku,  asistentka táhla přes schody u vchodu a úzké dveře... Nebo moje rada udělat za hodinu a půl přestávku, aby si maminky mohly jít přeparkovat (na parkovišti v Plaze, která je naproti, jsou zdarma dvě hodiny, pak je nutné vyjet a znovu najet:-) - taky se nějak neuplatnila... Tak příště. Já jsem každopádně měla z celé akce moc dobrý pocit a i ostatní maminky i všichni zúčastnění vypadali spokojeně. Pro holky z mateřského centra to byla myslím dost nová a zajímavá zkušenost, ale zvládly to skvěle. Se Světlanou a ředitelkou Bečvářovou jsme se domluvily na hodnotící schůzce ve středu.

 

 

 

Po přednášce si mě odchytla asistentka paní Zimmermannové, slečna Nováková s tím, že má pro nás asistentku a že ve školce už byla a všechno domluvila. Docela jsem koukala, jak je akční. Domluvily jsme se, že se u nich zítra stavím vyplnit papíry, klidně i s Bártem, to není problém, a pak se domluvíme na tom, kdy a kde se s budoucí asistentkou potkáme. No to jsou teda věci. Zdá se, že snad ta školka opravdu klapne!:-) Mimochodem - slečna Nováková vyprávěla o Milánkovi, klukovi s WS, kterého mají v péči - prý je to úžasný miláček. Naposledy jí prý říkal, že má pěkné nohy, krásné dlouhé vlasy a že bude asi romantická:-) Zdá se, že se do toho Frýdlantského výběžku opravdu budeme muset vypravit na návštěvu:-)

Dorazili jsme domů kolem jedné a Bárt nechtěl usnout. Nakonec se mu to ale povedlo. Musela jsem ho budit. Na čtvrtou jsem ho odvezla do Dětského koutku, sehrál mi tam hroznou hysterickou scénu jakože tam nezůstane, nechtěl se nechat svléknout, obout, no hrůza. Vždycky odcházím totálně vynervovaná. A Bárt po mém odchodu přestane plakat a jde si hrát... I když tentokrát mu to prý chvíli trvalo.

Zatímco byl Bárt v koutku, já jsem zamířila do České Lípy, neb jsem měla domluvenou schůzku s naší doktorkou, předsedkyní Willíka, toho času neuroložkou ve zdejší nemocnici. No lepší den jsem si pro výlet nemohla vybrat. Dívala jsem se na internet, hrozili bouřkami, ale v jižních Čechách a na jižní Moravě. Tak to se jim zase nepovedlo. Už v Liberci začalo pršet a čím jsem se po děčínské silnici blížila k Lípě, bylo hůř. Před Cvikovem přišel takový přívalový liják, že jsem musela zastavit, protože mi to nebraly stěrače. Za Cvikovem zase kroupy, že jsem začala uvažovat, co tak asi čelní sklo může vydržet. Fakt příšerné. Naštěstí se to před Novým Borem uklidnilo. Jenže než jsem v České Lípě našla nemocnici, zase se zatáhlo, obloha byla úplně černá, jakobych s sebou přivezla konec světa. A spustilo se to samozřejmě ve chvíli, kdy jsem zaparkovala auto a bez deštníku spěchala do nemocnice. Byla jsem okamžitě celá promočená. Doběhla jsem k nějakému vchodu a telefonovala o pomoc. Naštěstí se jako v každé správné nemocnici dá chodit i podzemím, takže si mě doktorka našla a odvedla do lékařského pokoje.

Pustily jsme se do průběžné zprávy Regionálního grantu O2, na papíry mi z vlasů padaly kapky, ale daly jsme to dohromady. Pak jsme řešily grant pro Pomozte dětem, probraly další možnosti financování, letní tábor, pobyt na Slovensku atd atd. Docela intenzivní dvě a půl hodiny práce. Rozdělily jsme si úkoly a ve třičtvrtě na 9 se rozloučily. Protože bylo ještě vidět a nepršelo, šla jsem si najít dvě cache, které jsem měla naplánované. U kostela a u zdejšího hradu - dost mě překvapilo, že zdejší staré město je docela pěkné. Mám totiž Lípu zafixovanou jako drsné město na Severu, plné ošklivých paneláků a horníků dolujících uran. I to je asi taky Lípa. Ostatně kriminalitu má Lípa podstatně vyšší, než Liberec nebo Jablonec. No abych to zkrátila - zase jsem zmokla... Domů jsem dorazila po desáté, zralá na panáka a horký čaj.

Bouřka dorazila během odpoledne a večera i do Liberce a Bárta s Tomášem chytla na cestě z Dětského koutku - i když už ne ta nejhorší část. Bárt byl prý  večer hrozně hodný, Tomáše to úplně překvapilo. To by ale intenzivní den...





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: