Doporučujeme: Zkus to jinak - logicky | Stahovač videí z YouTube | TV program | Zkracovač dlouhých adres | Italo.cz | Psí Park | Služby pro Váš web

Sobota 18.6. - Slavnost slunovratu (365/167/2011)

Datum: 21. 6. 2011 10.02 | Autor: - hk - | 1296× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Sobotní předpověď počasí nebyla nic moc a taky se beze zbytku vyplnila. Dopoledne věnováno vaření a úklidu, kluci byli zatím chvilku venku nakoupit.

Odpolední program jsme si vyhlídli na netu - Jizersko-ještědský horský spolek pořádal v Kateřinkách u bývalého lesního divadla pod Martinskou stěnou Slavnost slunovratu. Pro děti Pohádkový les a divadlo, poté ukázky skotských tanců, bluegrassová kapela... Tak jsme nabalili do batůžků teplé oblečení a vyrazili jsme. Busem do Kateřinek a pak dlouhou cestou do kopce. Bárt samozřejmě nechtěl chodit a stálo nás hodně úsilí ho motivovat. Ještěže jsme vzali s sebou jeho mechanického pejska. Jeden úsek cesty nám pomohla paní, která venčila psa - v takovou chvíli se Bárt vykašle na rodiče a vodiče se okamžitě chytá za ruku. Paní to potěšilo. Míň to pak potěšilo pána, který na stejnou akci mířil s vnukem, manželkou a obrovskou dogou. Bárt se ho okamžitě chytil a dokonce po něm chtěl, aby mu dal vodítko. Ten pes byl tak asi 3x větší, než Bartoloměj, stačilo by, aby trhnul hlavou a to naše dítko letí do lesa... Pán tedy s Bártem šel, chvíli byl pobaven, ale přece jen to s naším neustále zastavujícím synem není žádná velká procházka. Ovšem odtrhnout od dogy ho nešlo, to začal ječet. Ach jo.

"Absolvovali" jsme pohádkový les - pochopitelně Bárt neříkal básničku, nezpíval a dokonce ani neprozradil, kolik je mu let. Jen zraněnou vílu šel pohladit, ale spletl se a "malá" dělal té zdravé. Razítka jsme dostali, ale stejně jsme nakonec nepochopili, jak je to s tou odměnou na konci.

Konečně jsme dorazili vysíleni na Martinskou stěnu. Bárt se vrhnul k ohýnku, s tátou pak vylezli i na vyhlídku. Divadlo Rolnička s pohádkou o medvědovi Pepánkovi bylo moc pěkné. Paní měla netradiční pomůcky - velký nafukovací medvědí hrad a velkého nafukovacího medvěda, obojí tak 3 metry na výšku. Na tyhle balony pak sucháčema přidělávala jednotlivé aktéry pohádky, medvědy a tak. Bárta to teda bavilo standardně asi 15-20 minut, ale on prostě delší dobu nevydrží - aspoň jsem tak měla možnost fotit jeviště ze všech stran.

Podstatně víc než divadlo Bárta zaujaly skotské tance, hlavně ti pánově v sukních. Sledoval to se zaujetím a smál se. Na koncert už jsme nezůstali, udělala se zima, z černého nebe naštěstí nepršelo, byl nejvyšší čas vyrazit domů. Autobus nám ujel a další měl jet za hodinu a čtvrt, tak jsme šli pěšky. Bárt cestu dost bojkotoval, motivovali jsme potůčkem, veverkou, kozičkami, každopádně se ale podstatnou část cesty nesl. Přesto to bylo příjemné odpoledne, jsem ráda, že jsme tam vyrazili.

 

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: