Doporučujeme: Služby pro Váš web | Zkus to jinak - logicky | Zkracovač dlouhých adres | Snadné sdílení souborů | Měření rychlosti internetu | TV program | Italo.cz

Sobota 29.1. – milovník moderního umění (365/29/2011)

Datum: 29. 1. 2011 23.09 | Autor: - hk - | 1370× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Dopoledne venku svítilo sluníčko, tak jsem už kolem půl 10 vyrazila s Bártem ven, abychom si to užili. Tomáš zůstal doma, nebylo mu pořád ještě dobře. Prolezli jsme okolí, honili se ve sněhu, na hřišti jsme byli – Bárt tam zkoušel lézt po žebříku. Pak chtěl domů, ale to měl smůlu. Přemluvila jsem ho, že půjdeme na procházku. Přešli jsme ulici a Bárt chtěl jít Svojsíkovou k Intersparu, zatímco já jsem naplánovala cestu přes park kolem horních kasáren, kudy obvykle nechodíme. Neobešlo se to bez pláče, nechtěl a nechtěl, ale není možné se mu přece jen pořád přizpůsobovat. Bárt to nemá jako autisté, že by musel chodit jednou trasou, on je prostě paličák, jednou si  něco usmyslí a nechce ustoupit.

 

Pak jsme šli do toho slíbeného Intersparu, cestou ovšem ještě jedna „hrozná věc“ – Bárt spadl bez rukavic do sněhu a málem se z toho zbláznil… Já mu říkala: „nesundávej si ty rukavičky“, neposlechl a bylo. Inu, včera jsem stáhla a vytiskla obrázky na cvičení na téma „horké a studené“, tak možná téhle příhody využiju:-)  

 

V Intersparu jsem chtěla koupit potravinářské barvivo, ale obě dvě oslovené prodavačky na mě koukaly jak z jara… Přesto jsme si ale návštěvu supermarketu užili, dnes poprvé jsem totiž Bárta nedala ani do nákupního vozíku, ani do speciálního dětského autíčka-vozíku, ale nechala jsem ho řídit takový ten malý dětský vozík. Ten byl ale důležitý! Pořád mě odháněl, ať mu vozík nedržím za praporek, chtěl jezdit sám. Občas ho sice něco zaujalo a pak nechal košík košíkem (např. rychlovarné konvice nebo rozprašovače vody), ale docela to šlo, tedy až na frontu u pokladny, která ho vůbec nebavila. Ale vykompenzoval si to tím, že jsme jeli domů oblíbeným autobusem.

 

 

 

Odpoledne už jsme ven nešli, Bárt se rozhodl, že budeme radši malovat, tak jsme zase patlali barvy. A taky jsme trochu pracovali – zkoušela jsem s ním kartičky s lesními zvířaty, některá poznal a správně vybral a u vrány dokonce dělal „KÁ“  a naznačoval mávání křídly. No prosím. A Tomáš tvrdil, že zatímco jsem ve vedlejší místnosti myla nádobí, tak si zpíval písničku spolu s dětským notebookem! No jo, je muzikální, zato jeho rodiče nikoliv. Ovšem s hudbou máme v poslední době taky problémy – Bárt nesnáší molové písně a zvuk houslí, takže třeba při dnešním krasobruslení jsme neustále jen zapínali a vypínali zvuk. Totéž je ale i u dětských pořadů nebo u rádia, obávám se, že kdo Bárta nezná, ten vůbec nechápe situaci, proč si zčistajasna dává ruce na uši a kňourá….

Slibovala jsem mu, že v parku budou děti sáňkovat, že se na ně budeme dívat, že tam bude pejsek a vojáci a že pak půjdeme do toho Intersparu. Souhlasil, vždycky kousek popošel a znovu se zasekl. No ale zadařilo se. Mířila jsem s ním totiž hlavně před kasárna, kde je bizarní památník obětem válek, o kterém jsem si myslela, že by se mohl Bártovi líbit. A taky že jo. Bárt je asi první člověk, který je z tohoto objektu nadšenJ Běhají tam totiž nápisy, když se vleze do uličky, tak to začne hučet a foukat, no prostě – taková zajímavá věc uprostřed parku. Docela si to tam užil, sem budeme chodit. 

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: