Doporučujeme: Měření rychlosti internetu | TV program | Zkus to jinak - logicky | Zkracovač dlouhých adres | Služby pro Váš web | Stahovač videí z YouTube | Snadné sdílení souborů

Sobota - setkání Willíka v Monínci I. (365/136)

Datum: 18. 5. 2010 13.58 | Autor: - hk - | 1428× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 1

Bárt se v půl třetí ráno vzbudil a nemohl usnout. Ne, že by mu něco bylo, ale prostě nemohl zabrat. A tak jsme se přesouvali z postele do postýlky a z postýlky do kočárku, až jsem ve čtyři ráno usoudila, že už toho mám dost, zavřela jsem dveře, okno, aby nemohl nijak zdrhnout a šla jsem spát. Asi ho to přesvědčilo, protože nakonec si ke mně lehl a taky usnul. A ráno pochopitelně dospával.

Kolem deváté dorazila sestřenice Martina, na kterou jsme čekali, a tak jsme mohli vyrazit na jih, do rekreačního střediska Monínec, což je kousek Prčic. A pochod Praha - Prčice se konal právě dnes. Čekalo nás několik objízdných tras, jednou jsme to vzali polňačkou a pár turistů předjeli, každopádně jsme si Středočeský kraj užili důkladně, a to jak okres Benešov, tak okres Příbram - tam jsme se pořád motali... Martina seděla s Bártem v autě v zadu a utírala mu nos. Měla pro něj připravené nějaké knížky, ale Bárt preferuje sledování krajiny. Musím ho pochválit, dělal cestou jednou EE do nočníku. Zahlásil, já jsem zastavila a on se opravdu vyčural.

V 11 jsme byli na místě, v rekreačním a lyžařském centru Monínec. Vypadalo to na pěkný slejvák, ale nakonec až do večera ani nekáplo. Chata se nacházela až nahoře v kopci, v místě s nádherným výhledem. Ubytování trochu skromnější, ale dalo se.

Na místě byly zatím jen asi 3 rodiny, ale vzápětí po nás přijížděli další účastníci. Dopoledne probíhala společná muzikoterapie - tentokrát jsme sehnali muzikoterapeutku paní Irenu Lintnerovou-Heřmánkovou, které pomáhala ergoterapeutka paní Bc. Pavlína Adamová - obě z táborské Kaňky. Bylo to dobré, i když to mám vlastně z doslechu. Bartoloměj si při příchodu do společenské místnosti zakryl uši a rozhodl se, že se raději bude věnovat prozkoumávání objektu, tj. chození po schodech, nahlížení do jídelny, objevování toalet atd. Naštěstí tu byla Martina a ujala se toho být hlídačem. Já jsem zatím řešila se Zdeňkem ubytování, scháněli jsme telefon na jednu paní, která slíbila přijet, ale pak už se neozvala, teď kvůli ní trochu haproval počet pokojů. Nakonec jsme na ní na internetu našli telefon - no jo, nepřijede... Asi budeme muset příště vybírat zálohy...

V poledne byl dobrý oběd, po něm se Bartoloměj a Tomáš i Martina rozhodli odpočivat a usnuli... To je teda banda. Já jsem se sešla s dr. Neuschlovou, Zdeňkem Kratinou a ostatními, abychom pořešili věci, které je nutné v rámci Willíka uskutečnit:

  • průběžnou zprávu pro O2
  • smlouvu pro ergoterapeutku a muzikoterapeutku
  • fakturu za Monínec
  • letní pobyt na Slovensku
  • brožuru o Williamsově syndromu
  • granty na příští rok - Pomozte dětěm, MZdr, VUA ...

Pár pěkných úkolů jsem si pro sebe zase vymyslela...

Odpoledne, zatímco Bárt spal, se muzikoterapie a ergoterapie oddělila - malé děti do 6 let a větší děti se postupně vystřídaly, takže si užily tvoření i muzicírování. Zapojili se i někteří zdraví sourozenci. Kolem 4 jsme se pak všichni sešli ve společenské místnosti a proběhlo ještě jedno kolo společného muzicírováníspojené se závěrečným předáváním diplomů a relaxací s padákem. Do toho přijela jedna rodina a přivezla dort v podobě Willíka:-) Zastavila se i Hanka Vaňková, přidala pár svých postřehů na téma invalidní důchod pro Adama (dost hrůza), přivezla s sebou své dva psy, kteří Bartoloměje nadchli. Domluvily jsme se na prezentaci pro letní pobyt v Itálii, slíbila poslat nějaký článek na stránky Willíka.

Po večeři jsme s Bártem zůstali chvilku venku, počasí sice nic moc, ale nepršelo. Házeli jsme létajícím talířem, přidal se k nám Kuba Jeřábek, Tomáš Kratochvíl i Adam Vaněk. Bárta to docela bavilo, pak si ale někoho čapl za ruku a odtáhl ho k bazénu. Škoda, že je tak hnusně... Pak se Bárt vykoupal ve zdejší vaně, při tom se i navečeřel. Uspávání bylo tentokrát složitější, protože náš pokoj byl přímo nad společenskou místností, kde se sledoval hokej a vedl společenský život. Takže rachot. Několikrát jsme se u něj vystřídali, ale nakonec usnul. S Tomášem a Martinou jsme se šli socializovat - povídalo se, řešilo se podzimní setkání, možnosti zaměstnávání pečujících matek i dětí, probralo se toho spoustu. Přesto jsem šla ale poměrně brzo spát, rozbolela mě šíleně hlava.  




Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: