Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | Měření rychlosti internetu | Zkus to jinak - logicky | Zkracovač dlouhých adres | TV program | Služby pro Váš web | Italo.cz

Středa 19.1. - posouzení zdravotního stavu... (365/19/2011)

Datum: 19. 1. 2011 22.47 | Autor: - hk - | 1567× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 4

Tak dnes je ten den D, kterým vyvrcholí naše roční úsilí… Dnes by se mělo rozhodnout o našem odvolání proti tomu, že Bártovi byl přiznán příspěvek na péči jen v 1.stupni. V Ústí nad Labem nás čekají v 13:20 hod. Z Liberce je to do Ústí přes Děčín asi 100 km, ovšem po cestách malých a ne moc dobrých. Navíc komplikovaných zatopeným nábřežím v Ústí, přes které mě všechny plánovače tras neomylně vedou…

Bárt šel s tátou do školky a já jsem začala balit věci na „výlet“. Jídlo pro Bárta, horkou vodu do termosky na jeho ohřátí, láhev s vodou a hrneček na pití, náhradní pleny, náhradní oblečení, hračky, deku do auta, kdybychom někde zůstali trčet, lékařskou dokumentaci, no výprava jak na týden. Venku se v mezidobí z ranního deště stal déšť se sněhem, kolem desáté začalo hustě sněžit. Výborně, lepší počasí jsme si nemohli přát.

Zajela jsem pro benzín a jen tak pro formu jsem se stavila na poliklinice, jestli náhodou naší paní doktorku nenapadlo dát tu zprávu, kterou jsme si v pátek nevyzvedli, k zastupující lékařce. Nenapadlo. Před 11 jsem si vyzvedla Bárta ve školce, dnes žádná kalamita, jen problém s toaletou, resp. zácpou (jak to, když od minulého týdne bere probiotika??). Prý dnes pěkně pracoval, Bártovi se tedy původně nechtělo, ale teta vymyslela, že do hry zapojí semafor a budou si ukazovat tvary v návaznosti na přepínání barev (jestli jsem to teda správně pochopila). Každopádně to ale Bárta nějak zaujalo a fungovalo to na něj. Zastavili jsme se v práci pro Tomáše a vyrazili na západ. Počasí bylo opravdu hnusné. V Liberci sněžilo, na Jitravském sedle mrzlo, za Novým Borem přišla mlha a od Děčína lilo jako z konve… Naštěstí žádné dopravní problémy, velkou vodu jsme objeli po ústeckých sídlištích – známe teď Krásné Březno, Severní Terasu i Bukov:-) I tak ale cesta trvala hodinu a 40 minut. Bárt si dal rychlý oběd a už jsme si to štrádovali po Ústí.

Sídlo detašovaného pracoviště MPSV jsme našli rychle. Bárt se rychle zorientoval, pochopil, že je to nemocnice a začal natahovat. Díky hluku z čekárny si nás asi taky hned všimli a slečna tajemnice si přišla pro občanku. Podařilo se nám Bárta uklidnit tím, že si mohl pustit vodou z kohoutku do umyvadla. V čekárně kromě nás nikdo nebyl a za chvilku jsme šli na řadu.

Jak to tentokrát probíhalo? Diametrálně odlišně, než při podobné příležitosti v září v Praze. Nebe a dudy.Tentokrát jsem z toho totiž měla vyloženě dobrý pocit… V komisi seděli lidé s tou správnou odborností – předseda komise byl pediatr, jeho kolegyně pak měla specializaci na dětské lékařství a dětskou neurologii. Do ordinaci jsme šli všichni, nikdo neměl problém s tím, že by tam snad otce dítěte nechtěl. Předseda komise vysvětlil, co se bude dít – nejprve mám možnost se vyjádřit a příp. poukázat na nějaká nová vyšetření, pak se nás budou ptát a nakonec by paní doktorka Bárta ráda vyšetřila. V pohodě. Vzhledem k tomu, že si lékařskou dokumentaci (celou naši složku) vyžádali u dr. Němečkové a já jsem jim své vyjádření poslala poštou, tak do úvodu jsem toho moc neměla. Pak se lékařka ptala na různé věci – kdy jsme se dozvěděli diagnózu, kdy začal Bárt chodit, jestli jsme rehabilitovali, jak je na tom Bárt s mluvením, jak je na tom se sebeobsluhou, jak zvládá chůzi po schodech nahoru a dolu, jestli rozpozná na obrázku kočku od psa atd. Doktor se zase ptal na školku a asistenci, na to, ke komu chodíme na neurologii. Potěšilo mě, že na nás byli připravení, tzn. že ty lékařské zprávy opravdu četli, anebo si to minimálně ujasnili před naším příchodem (zaslechla jsem, jak se baví o mentální retardaci a diagnóze), Bárt mi v mezidobí seděl na klíně a byl docela hodný. To se ale změnilo poté, co jsme se měli přesunout vedle do ordinace a svléknout ho. To už tušil… A začal brečet. Rýma mu tekla, začal se škrábat, navíc se ukázalo, že má na zádech nějakou vyrážku..! Nevím, jestli jsme vypadali jako kompetentní rodiče, když jsme říkali, že tohle ráno určitě neměl, že to má možná z toho, jak seděl hodinu a půl v autosedačce… Paní doktorka zkoumala, jak Bárt fixuje očima pohybující se předmět, klepala mu na kolínka, pak ho nechala jeho nejistou chůzí plačícího přejít ordinaci ke mně a podat mi hračku. Nakonec se odhodlala k tomu, změřit mu obvod hlavy – díky tomu si asi udělala jasnou představu o tom, jak vypadá spolupráce s Bártem. Ke změření hlavy bylo zapotřebí 4 osob: já jsem ho kopajícího kolem sebe držela v náručí a uklidňovala ho, Tomáš se snažil chytat ruce, kterými kolem sebe Bárt mlátil, pan doktor se pokoušel fixovat hlavu a doktorka se snažila měřit. No nevím, jestli se jí to nakonec povedlo… Pak nás nechali obléknout a poslali do čekárny s tím, že nás zase zavolají. Bartolomějovi otrnulo, takže začal na chodbě houkat, dupat, smát se a hlasitě křičet ANO apod., no prostě choval se jako vždycky:-) Nakonec jsme se vrátili ke komisi, podepsali protokol o účasti (Bartoloměj, celý rozradostnělý z toho, že už na něj nikdo nesahá, se rozběhl po místnosti a pokoušel se pustit si vodu a zapumpovat tekutým mýdlem) a dozvěděli se, že komise verdikt posílá Magistrátu, který rozhodne.

Jak Bartoloměje posoudili tedy prozatím nevíme, každopádně já jsem spokojená. Měla jsem pocit, že někoho zajímáme, že ten spis někdo opravdu četl, že Bárta posuzoval lékař, který má představu o tom, co umí a má umět dítě ve 4 letech. A že Bárta někdo doopravdy viděl při jeho běžném chování – Bárt dnes opravdu neměl ani špatný, ani nijak zvlášť dobrý den, prostě normálně. Potěšilo mě, že celé to jednání bylo velmi profesionální a lidsky slušné, díky za to. A nic víc jsem vlastně nechtěla…. Jsem ráda, že jsme to dnes absolvovali, že byl Tomáš s námi a že to bylo tak v klidu (uvědomila jsem si, že kdyby to dneska probíhalo jako před 4 měsíci v Praze, tak bych asi nebyla ani schopná sednout za volant...). Necháme se překvapit, jak to celé dopadne. Dám vědět.

Po druhé hodině jsme zase vyrazili na cestu domů. Silnice v Ústí nad Labem jsou ještě vymlácenější, než ty v Liberci, počasí se trochu zlepšilo, už nesněžilo, jen pršelo. Cesta docela utekla, Tomáše jsme vysadili ve městě, musel ještě do práce a já s Bártem jsem spěchala domů, protože hlásil, že E-E. Musím ho pochválit, vydržel to až domů. Doma jsem ho svlékla a po vyrážce nebylo ani památky. Podezírám ho, že se osypal z pohledu na bílý plášť…. Svačina, cvičíme s Míšou, počítač. Dneska žádné učení, zbytek dne, Bárte, relaxujeme, zasloužíme si to. Byl to náročný den…




Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: