Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | Stahovač videí z YouTube | Měření rychlosti internetu | TV program | Služby pro Váš web | Zkus to jinak - logicky | Zkracovač dlouhých adres

Středa 26.1. – procházkou k dědovi (365/26/2011)

Datum: 29. 1. 2011 23.00 | Autor: - hk - | 1377× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Bartoloměj je ve školce stále hodný, uklízí hračky, poslouchá, s dětmi a Lenkou cvičí. Ovšem se mnou si to pak vybírá… V poslední době máme problém s couváním. Jednak už zase napadl ten děsný sníh a jednak Bartoloměj nesnáší, když se s autem couvá, nedejbože parkuje na několikrát, nebo se při rozjíždění túruje motor. To se může v autosedačce zbláznit, klidně by prokopnul okno, kdyby to šlo… Ve afektu zahazuje kulicha, skopává si boty, hází věcmi v dosahu. Když se rozjedeme, tak už je to v pohodě, auto mu nevadí a vydrží sedět a koukat z okna hodiny. Ovšem to parkování… A v poslední době už mu vadí i jen to, když vyjíždí někdo jiný. U nás na zasněženém parkovišti před domem pořád někdo hlasitě couvá… Bárt se nenechá odtáhnout, naopak, kouká na to, drží si uši a brečí. Pokud se tomu chci vyhnout, tak ho musím čapnout a odnést, příp. za ruku odtáhnout. Pak to ovšem vypadá, že táhnu vztekající se a vzpouzející se dítě a on se přitom „jen“ bojí…

Počasí stále nic moc, ale dnes už jsme se ven konečně vykopali, a na docela dlouhou procházku. Jeli jsme autobusem, ale protože jsme omylem sedli do 14, tak ne až do Ruprechtic, ale jen dvě zastávky. Pak jsme přes kopec kolem kostela (se zastávkou na odlovení jedné dlouho opomíjené cache) došli na náměstí. Bárt mě pořád táhl do kopce směrem k babičce, snažila jsem se babičce dovolat, abych zjistila jestli jsou doma, ale nebrala mi to. Přesto jsme ale šli a já jsem pořád Bártovi říkala, že babička s dědou asi nebudou doma, ať s tím počítá a není zklamaný. Naštěstí někdo doma byl,a to děda, tak jsme se vnutili na návštěvu. Kočky zdrhly, Bárt se hned pustil do koupelny obhlídnout pračku. Pak s dědou blbnuli a při té příležitosti zničili poslední funkční dřevěnou hračku – káču, kterou Bárt dostal k vánocům. Dorazila i babička, která byla ve městě. V půl čtvrté jsme se rozloučili a jeli autobusem domů na svačinu.

 

Večer jsem upravovala grant, na brožuru o edukaci osob s Williamsovým syndromem, kterou bude psát naše Martina v rámci diplomky, jsme dostali od Úřadu vlády místo 13 tisíc jen 10, což znamenalo předělat asi 8 různých tabulek a příloh. Současně jsem dostala od dr. Neuschlové seznam sponzorů Willíka z přelomu roku – tímto děkuju Jakubovi A., Vaškovi P., Jiříkovi K., Renému I. a Zdeně P. (doufám, že to zvládnu postupně i osobně). Ukázalo se, že tento způsob fundraisingu je z hlediska výsledku několikanásobně efektivnější, než granty, nad kterými strávím opravdu neadekvátní spoustu času. Tak se možná napříště zaměřím na to, že budu se známými chodit na obědy a do hospod, a tam je prostě ukecám:-) Bude to příjemně strávený čas a vyhnu se psaní závěrečných zpráv:-)

 

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: