Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | Zkracovač dlouhých adres | Služby pro Váš web | Psí Park | TV program | Italo.cz | Zkus to jinak - logicky

Úterý 4.10. - na MPSV s ranou péči (365/274/2011)

Datum: 6. 10. 2011 8.56 | Autor: - hk - | 1189× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Úterý bylo zase poněkud komplikované - už před prázdninami jsem slíbila ředitelce rané péče, že s ní vyrazím na ministerstvo práce a sociálních věcí, kde se bude konat seminář o rané péči a jejím financování a že tam promluvím za rodiče. Bártova choroba to trochu zkomplikovala, ale Tomáš se rozhodl, že si vezme volno a ještě jeden den s naším synkem přežije.

A tak jsem v úterý mohla vstát ve 3/4 na 6 a vyrazit do Prahy. Spojila jsem si to ještě s preventivní prohlídkou u svého gynekologa, který funguje jen dopoledne a nikoliv v pátek, takže nemám moc možností se k němu vypravit. Prohlídka dopadla dobře, takže můžu být dalšího půl roku v klidu.

Měla jsem čas, tak jsem se na MPSV přesouvala pomalu, procházkou po náplavce na Rašínově nábřeží. Sice jsem málem zmrzla, ale bylo to moc příjemné. Žádná auta, málo chodců, semtam nějaký cyklista, vodní ptactvo. Udělala jsem i pár fotek (narozdíl od semináře na ministerstvu, kde jsem vytáhnout foťák zapomněla, což mě mrzí...)

    

V deset tedy budova MPSV v Podskalské - naposledy jsme tu byli s Bártem před rokem na onom příšerném posouzení zdravotního stavu při odvolání proti PnP - z onoho setkání nakonec vyplynula i trestní podání na mně, rozhodně jsem se tu tedy necítila nijak skvěle.

Seminář byl zajímavý, ale obávám se, že moc účinný nebude. Hlavní aktéři, kteří rozhodují o přidělování peněz na sociální služby a tedy i ranou péči, tj. úředníci ministerstva se vlastně nedostavili. Resp. dorazil zástupce ředitele mgr. Suda, všechny přivítal, v krátkosti nastínil pár nesmyslných vizí (jako že příští rok a dva budou ještě hodně chaotické, ale v zásadě bude asi vše fungovat podobně, jako dnes, od roku 2014 že se dočkáme nových pravidel, o kterých se teď diskutuje, vše je otevřené a může dopadnout jakkoliv, a tak je fajn, že se vidíme - no řeči, řeči... Dokonce z jeho úst padnul návrh, že raná péče přestane být bezplatná a rodiče si ji budou platit z příspěvku na péči - z toho je vidět, jak je v obraze... Pak ale raná péče zanikne...), no a pak se omluvil, že musí do Parlamentu. Nikdo jiný z ministerstva ho nezastoupil, a tak se celé setkání neslo ve znamení dialogu mezi jednotlivými ranými péčemi a několika málo přítomnými zástupci krajů, kteří ale o objemu financí nerozhodují, jen ministertvem přidělené peníze dál přerozdělují, konečné slovo má ale MPSV. Asi celé akci napíšu samostatný článek. Každopádně já a ještě jedná přítomná maminka jsme ranou péči chválily, co to šlo - za morální podporu, pomoc s vývojem, jako službu pro celou rodinu, která pomůže se školkou, hračkami, literaturou, zprostředkováním kontaktu na jiné rodiny. Konstatovala jsem, že raná péče bylo to nejlepší, co nás v začátcích našeho nového života s dítětem se speciálními potřebami, potkalo. Všichni poslouchali, kývali hlavami, a pak mě dorazil dotaz od jedné paní z krajského úřadu - že je překvapená, že vůbec nemluvíme o sociálně-právním poradenství, že by čekala, že to je to hlavní, co rodiče zajímá, že představa úřednic u nich je, že se rodiče z postiženými dětmi snaží ze situace "vytřískat" nějaké peníze, příspěvky, na které mají "nárok". Panečku... Ujistila jsem ji, že v našem státě nemá "nárok" nikdo na nic, protože nikdo si nemůže být jistý, jestli vůbec nějaký příspěvek v téhle době podivných pravidel dostane. Druhá matka dodala, že v tomhle si spíš poradí rodiče mezi sebou, jí raná péče pomohla daleko více jinak - podporou, zorientováním se, hledáním nového směru a smyslu života. No tak snad aspoň těch pár přítomných krajských úředníků pochopilo, o čem ta raná péče je... Cesta domů uběhla rychle - tentokrát jsem se vezla autem a s dr. Bečvářovou jsme toho hodně probrali.

Osvobodila jsem tátu od syna, dostala jsem do něj nějaké jídlo (jen opravdu malinko) a šli jsme ven. Bárt se rozhodl, že chce jít do bazénu a nechtěl si to nechat vymluvit, dokonce se i rozbrečel. A tak jsme se šli aspoň podívat do pizzerie nad bazénem, odkud je na vodu vidět. Bárt si tu sundal botičky a ponožky a chtěl dovnitř. Ponožky nakonec přehodil přes zídku, která odděluje pizzerii od vstupu do bazénu a servírka nám je musela sbírat. Několikrát jsem ho ubezpečila, že jakmile přestane mít rýmu a kašel, že do bazénu půjdeme, ale nechtěl to chápat a domů jsem ho musela doslova dovléci...

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: