Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | Italo.cz | Stahovač videí z YouTube | Služby pro Váš web | Zkracovač dlouhých adres | Zkus to jinak - logicky | TV program

Úterý 8.3. - liberecká zoo (365/66/2011)

Datum: 9. 3. 2011 23.16 | Autor: - hk - | 1603× | Kategorie: Projekt 365 | Komentáře: 0

Včerejší den se docela povedl. Dopoledne zábava pro mámu s velkým sedacím pytlem, Bárt ve školce po několika dnech absence taky moc nezlobil. Na procházce se nevztekal, jediný problém byl, když mu asistentka chtěla namazat pusu krémem. A taky mu nepřejícně nedovolila šlápnout do hovínka...

Dovezla jsem ho domů, cestou telefon z balíkové služby, že mě vezou balíček za necelé 4 stovky. Čekala jsem na něj, je to baterka do PDA od Sunnysoftu, ale už zaplacená přes internet. Sdělila jsem pánovi, že to teda nepřeberu, protože nehodlám strávit týden reklamací a šla to otrávená řešit. Pán ze Sunnysoftu se mi omluvil, že to zaplacené je, ale že to asi "popletli" na distribuci. A že nejrychlejší cesta je opravdu ta reklamace, protože jinak to pošlou zpátky a oni mi to potom pošlou znovu, čímž se vše zdrží tak o týden. To je teda firma... A to jsem si pro to pitomou baterku chtěla dojít do prodejny, jenže ji zrovna nemají na skladě a naskladnění by trvalo asi 4 dny, jak mi napsali. No, dobrá. Zavolala jsem pánovi, že si to teda od něj převezmu. Ten už ale byl v trapu, tak jsme se domluvili, že se sejdeme mezi 2 a 3 ve městě, abych nemusela trčet celé zítřejší dopoledne doma. V 1:40 volal, kde jako jsem - to jsme s Bártem zrovna vycházeli z domu. Autobus nám ujel, pak jsme přestupovali na tramvaj, další nervozní telefonát, no nakonec jsme se sešli a pán neměl drobné. Těch 10 kč navíc jsem mu nechala pod podmínkou, že ho už nikdy v životě neuvidím. Fakt kšeft. A teď to jdu reklamovat...

Na odpoledne jsem naplánovala zoologickou zahradu. Bárt byl sice v jedné (ústecké) už v neděli, ale když je tak hezky. A taky si musíme užít průkazku ZTP/P, když nám ji pravděpodobně příští rok seberou:-(. Projeli jsme se tramvají, v zoo nás ochotně pustili. Už jsme tu strašně dlouho nebyli, vzpomínám si, že když jsme tu byli asi před rokem a půl se Zdenou, že to bylo šíleně náročně - Bárt odmítal chodit za ruku, lítal všude možně, pak jsem ho musela nosit, no dnes to proti tomu už byla selanka. Přece jen se to naše dítě mění k lepšímu. Chodí pěkně sám a dokonce i za ručičku, občas i poslechne, zvířata ho zajímají (i když tramvaje za plotem trochu víc), prostě pohoda.

IMG_7243_.jpg

 

IMG_7263.jpg

IMG_7287.jpg IMG_7298.jpg

IMG_7299.jpg

IMG_7302.jpg

IMG_7307.jpg

IMG_7309.jpg

IMG_7310.jpg

V zoo to bylo dobré. Viděli jsme malé žirafátko, které snad bylo prvně venku, pořád ztřeštěně pobíhalo, u příkopu stála ošetřovatelka a dávala pozor, aby do něj nespadlo. I ostatní žirafy z toho byly nervózní a taky docela běhaly, to jsem asi ještě nikdy neviděla. Pak jsme viděli takiny, Bárt je označil za krávy. Zebry se moc nehýbaly, ale zážitek byli sloni - zrovna se totiž koupali, vlastně sprchovali. Ošetřovatel na ně stříkal wapkou, mluvil na ně "sloní řečí", oni poslouchali. Bárt mi ukazoval, že tam u nich uvnitř budou rybičky, to si totiž pamatoval z Ústí, že to tam tak mají. Jaké bylo zklamání, když místo rybyček byl v teráriu krokodýl. Pak jsme prošli kolem různých antilop, lam a koz, malé kočkovité šelmy byly zavřené, takže další na řadě byli plameňáci, lachtani a opice. K lachtanům se může dolů, kde je vidět pod hladinu, tady jsme strávili docela dost času. Opice byly nějaké klidné, tak Bárta moc nezaujaly. Z tropického pavilonu jsme museli utéci, zrovna tam totiž hnízdí nějaké exotické ptactvo a dělá při tom takový randál, že se Bárt chytnul za uši a hned mě táhnul pryč.

V zoo skoro nikdo nebyl, pár rodin, které by se snad daly spočítat na prstech na rukou. Naštěstí bylo otevřené aspoň jedno občerstvení. Dala jsem si tam bramborové placky a požádala o ohřátí jídla pro Bárta. Paní byly ochotné, takže se Barťas mohl venku najíst a já byla v klidu. O bramborové placky (část) mě obrala místní kočka, která loudila a Bárt mi jasně ukázal, že jí mám dát papat! Pak jsme se šli podívat na místní největší raritu, bílé tygry. Všichni tři leželi ve svých kotcích a spali, nebo se váleli. To je teda otrava, takové líné kočičky. Je ale fajn, že Vás od nich odděluje jen sklo, takže jste té velké šelmě fakt blízko. Bárt měl tendenci jít je hladit, ale táhla jsem ho pryč, myslím, že by se dost vylekal, kdyby na něj otrávené zvíře houklo.

Ještě jsme koukli na orangutana, je to stařeček, skoro stejně starý jako já, už nemůže na nohy a jen leží, docela chudinka, a pak už jsme šli kolem dravců a dětské zoo ven. Liberecká zoo leží v zaříznutém údolí, takže tu skoro všude byl ještě sníh. A u koziček v dětské zoo taky, klouzalo to tam, sem tam louže, Bárt měl tentokrát smůlu. Tak aspoň na dětské hřiště - tady mě překvapil, sám se zkoušel houpat na houpačce. Ještě povinná zastávka u kachen na rybníčku a pak už na oblíbenou tramvaj. Ve městě jsme se zastavili pro chleba a rohlíky a ve čtvrt na šest dorazili domů. To byl ale pěkný výlet.

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: