Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | TV program | Zkus to jinak - logicky | Italo.cz | Měření rychlosti internetu | Zkracovač dlouhých adres | Služby pro Váš web

Výlet do Bedřichova a okolí

Datum: 28. 5. 2010 8.31 | Autor: - hk - | 1822× | Kategorie: Já, Bartoloměj a svět kolem | Komentáře: 0

V neděli odpoledne, resp. spíš v podvečer, se udělalo nečekaně krásně, a tak jsme s Tomášem a s Bártem vyrazili na krátký výlet, který jsme směřovali do Bedřichova a okolí, s cílem najít nějaké zdejší cache. První zastávka byla u zdejšího bedřichovského kostela. Už jsem tu jednou byla, dokonce to bylo s Bártem, tak někdy před 2,5 lety, živě si pamatuju, jak jsem tlačila kočárek do kopce:-) Od té doby se to tady změnilo, a to výrazně k lepšímu. Podél cesty vede nová a poměrně originální křížová cesta (jsou to jen kovové kříže popsané citáty z Bible, mimochodem ten kov při úderu pěkně zní), prostranství kolem kostela a hřbitova je upravené. Přibyla originální keramická plastika - obří korálky navléknuté na šňůře, několik dřevěných soch, vzniklo jakési přírodní divadlo. Opravdu pěkné.

 
 
 

  

 

 

Druhá zastávka byla u úpravny vody v Bedřichově - obrovská budova, vodárnu bych v ní nečekala, spíš hotel... Bárta pochopitelně zaujal spíše potůček, nechtěl se od něj hnout.

Posledním naplánovaným místem byly jakési Sojčí skály, kousek od hotelu Murano. I tady už jsem kdysi s Bartolomějem byla, nedaleko je zajímavá křížová cesta Dorst. Bartoloměj se u hotelu prolítal na louce, padaly mu volné tepláky, ovšem to mu nevadilo a dál běhal s kalhotami u kotníků.

 

 

Pak jsme se procházkou vydali s GPS-kou v ruce k oněm slibovaným skalám. Bylo to pěkně daleko, vzdušnou čarou sice 500 metrů, ale ve skutečnosti dál, do kopce. Bartolomějovi se sice moc nechtělo, ale téměř celé to ušel, Tomáš ho nenechal, resp. odmítl ho nést. Být tu s ním sama, tak to jeho vztekání asi nevydržím a ponesu ho, což mě znaví a naštve, ovšem ve dvou dospělých je ta motivace přece jen účinnější. Takže jsme Bárta střídavě nechali, ať nás honí, rozpřahovali jsme náručí, aby do něj vběhl, a hlavně ho Tomáš skoro pořád vedl za ruku a hlídal, aby se neotočil a nešel zpátky. Takže nakonec šel skoro celou cestu a chvílemi i dost obtížným terénem. Zvládl to, šikulka to je. U skal to bylo docela pěkné, hlavně tu bylo rašelinové jezírko, do kterého si Bárt mohl házet klacíky a mech. Cestou zpátky k autu trochu stávkoval, vypadalo to, že se na nás vykašle a odejde do lesa, ale nakonec si to naštěstí rozmyslel.

 
 
 
 

A tak jsme stihli dojet po osmé domů, rychle se navečeřet a dát Bárta spát. A pak si v rádiu pustit hokej, neb televizi máme stále v opravě. Ačkoliv vůbec netuším, v které zemi se to mistrovství hrálo, aspoň jsem tedy zaregistrovala, že jsme vyhráli:-) To asi ten hokejový důchodce Jágr (který je mimochodem o týden mladší, než já...:-)

Pár bonusových videí:

kostel

 

 u jezírka

sojčí kameny

rezervace?

Bárt s námi nejde

 


 

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: